3. Začátek pobytu u Dursleyových.

16. července 2007 v 20:18 | Arya-Melody |  Harry Potter a poslední souboj
Tak je tu další kapča. Já vim ve stejný den ale už s tím nic nenadělám. Za chyby se omlouvám jako vždy a ať se vám líbí. :D
Arya-Melody
Cesta k Dursleyovým opravdu nebyla krátká. Několik hodin se nudili a potili ve starém autě, ve kterém nebyla ani klimatizace. Pana Weasleyho strašně vzrušovalo, že něco takového dokázali mudlové vymyslet, takže mu to nakonec Harry společně s Hermionou musela minimálně půl hodiny vysvětlovat. Doprovázelo je při tom tiché ooochání a ááchání. Při čemž se Ron málem potrhal smíchy. Když ho ale Hermiona zpražila pohledem radši přestal, protože nestál o hádku.
Poslední dobou se totiž hádali nějak často a kvůli pitomostem. Ron tvrdil, že to je prý tím, že je Hermiona od skončení šestého ročníku tvrdohlavá a moc snadno se nechá vytočit. Hermiona o něm však tvrdila totéž. Každý mu po svém vysvětloval, že on za to nemůže, že by se s ním nehádal kdyby ten nedělal tamto a tamto.
Harry tyhle řeči vzal jedním uchem dovnitř a druhým uchem ven. Utvořil si na to svůj vlastní názor který kupodivu nesdílel jako jediný. Že prostě Hermiona a Ron se mají rádi o trochu víc než je zdrávo pro kamarády, ale nechtějí si to přiznat.
Jediné co dělalo Harrymu starost, je, že když spolu budou chodit a následně se rozejdou, že jejich přátelství už nebude nikdy takové jaké bylo.
Tento názor zastávala i Tonksnová, která jim to řekla do očí a bez ostýchání. Když to vybalila oba mírně zčervenali a zmohli se jen na mírný protest jako třeba ,,No to si myslíš jen ty.'' nebo ,,Vtipné.'' Dál se k tomu však nevyjadřovali, a radši už nemluvili vůbec.
Celou cestu doprovázela také veselá konverzace s Tonksnovou. Remus seděl v druhém autě s Moodym a jedním řidičem mudlovských aut z Ministerstva kouzel. Když už byly asi deset kilometrů od Kvikálkova, tak začal být Harry značně nervózní. Každou chvíli kvůli něčemu nadskakoval a když se ho někdo na něco zeptal netrpělivě mu odpověděl a dal jasně najevo, že se o tom už nehodlá dál bavit.
Proti Hermionině a Ronově nervozitě však byla ta jeho minimální. Hermioně se trošku třásli ruce. A neustále se Harryho úzkostlivě ptala ,,Nebudou se zlobit Harry?'' A Harry jí neustále dokola opakoval ,,Oni se zlobit nebudou Hermiono neboj, oni jenom zešílej vzteky.'' To Hermionu viditelně nepovzbudilo. Ron před skončení cesty tupě zíral s okna s pootevřenou pusou a když na něj někdo promluvil, tak to vůbec nevnímal. Když to vyzkoušeli už asi po páté Hermiona si o něj začala dělat starosti. ,,Není mu něco? Nemá horečku?''
Tonksnová jí mezi tím musela vždycky uklidňovat dlouhosáhlými přednáškami o tom co dokáže nervozita.
Když zastavili před domem Dursleyových, sousedé vykukovali s oken a nakvašeně zírali kdo ruší jejich denní stereotyp.
Pan Weasley vylezl slavnostně s auta a rázně za sebou zabouchl dveře přičemž sousedé vylézali znovu. Rázné bouchnutí neušlo ani Vernonovi a Petunii.
Když Harry viděl jak se zděšeně koukají s okna kdo to přijel musel se mírně pousmát. Už si představoval strýčka Vernona jak bude nadávat až se mu dostane pod ruku. Zdálo se však dokud tu jsou Remus s ostatními kouzelníky, se na něco takového Vernon nezmůže.
Remus se podle všeho ujal situace a slušně přešel ke dveřím a zaklepal na ně. Moody stál se zakaboněným výrazem ve tváři a opíral se o svoji hůl.
Za dveřmi se ozvali kroky. Poté se otevřeli dveře a před nimi se objevil strýc Vernon v celé své kráse. Dařilo se mu úspěšně brunátnět.
Když se podíval na tři velikánské kufry za Remusem, asi mu došlo že Harry tady nebude sám takže mu začala pulzovat známá žilka na spánku.
,,Dobrý den pane Dursley.'' Pozdravil slušně Remus a mírně se pousmál.
Strýc Vernon jako by jeho pozdrav přeslechl a zahučel.
,,To jako on si sem bude tahat ty svý úchylný kamarádíčky?! Tak to teda ne já nedo-'' Chtěl pokračovat ale Remus mu v tom vlídně zabránil.
,,Pane Dursley být vámi tak bych si odpustil ty vaše urážky. Chtěl jsem vám jenom oznámit..'' řekl Remus a zdůraznil poslední slovo. ,,Že tady Harry tu bude bydlet měsíc se svými kamarády. Nemusíte se bát budou jenom v jeho pokoji a vše si obstarají sami. Včetně jídla.'' Dodal ještě, když viděl jak se strýc Vernon nadechuje aby něco namítnul.
,,Takže mi jim teď nanosíme kufry do pokoje, a vy je necháte v klidu si vybalit. Jsme domluveni?'' Zeptal se přísně ale slušně pana Dursleyho, který jen bezmocně koukal na Tonksnovou, která mává hůlkou aby se kufry vznesli.
,,Z dovolením.'' Pronesla s klidem Tonksnová a vrazila do strýce Vernona, který klopýtl.
Harry měl oči navrch hlavy. Je to možné? Ptal se sám sebe. Nemohl uvěřit tomu, že strýc Vernon nic neříká, nebo že spíš neřve. On se snad zbláznil. Z Harryho úvah ho však vytrhl Remus.
,,Harry, Harry!''
,,No,… No co je?'' Zeptal se rozpačitě.
,,Můžeš na chvilku? Potřebuji si s tebou promluvit.'' Zeptal se ho Remus a mírně se usmál.
,,Jo jasně.'' Remus šel kousek dál ode dveří Dursleyových, kde zrovna probíhala jedna z častých hádek Rona a Hermiony. Zastavil se u silnice.
,,Harry chtěl jsem ti jen říct, že Brumbálova závěť se ještě nenašla. Schoval ji někam moc dobře a my ji stále nemůžeme najít. Určitě tam bude něco pro tebe takže ti dám vědět až se najde jo?
Když domluvil, výraz v tváři mu potemněl. Bylo vidět, že ho Brumbálova smrt stále trápí. To snad skoro všechny. Pomyslel si Harry.
,,Počítám, že to v nejbližší době najdeme takže se ti nejspíš ozvu ještě když budeš tady u svého strýce a tety.'' Povzbudivě se na Harryho pousmál, zatímco Harry sklesle vzdychl.
,,Harry, a hlavně na sebe dávej pozor. Budu se za tebou chodit dívat jak jen to půjde, ale hlavně mi slib že budeš dávat pozor nejen na sebe ale i na Hermionu a Rona.''
Prosebně na něj koukal.
,,Jo, nebojte, budu dávat pozor. A díky.'' Pousmál se na Remuse který se tvářil značně ustaraně.
,,Tak jo Harry už-'' Přerušil ho nenadálí řev strýce Vernona. Když se na něj Harry podíval potichu se uchechtl.
Byl celý rudý a pohazoval rukama jak plácačkami. Zjevně křičel na Rona a na Hermionu, kteří se naráz přestali hádat, o tom, kdo vejde jako první dovnitř přestali hádat. Oba se tvářili zahanbeně, sklopili hlavu a poslouchali pana Dursleyho jak na ně křičí. Ronovi zčervenali špičky uší tak, jak se to vždycky stávalo když byl v rozpacích.
,,Ouuu ne, vy to tady fakt nebudete mít lehké viď??'' Zaúpěl Remus.
,,Ne to nebudem, ale myslim, že to pro mě nebude takové utrpení jako pro Rona a Hermionu.'' Založil si ruce na prsou a pobaveně tu ,,důležitou událost'' pozoroval. Remus šel mezitím k strýci Vernonovi a snažil se to uklidnit.
Pan Weasley stál nezúčastněně spolu Moodym opřený o auto. Když se na ně Harry podíval vyrazili k němu. Moody se smál tomu co se dělo u dveří i když to vypadalo jak zhnusený škleb. Pan Weasley naproti tomu byl ustaraný.
,,Tak Harry, doufám že přijedeš na Fleuřinu a Billovu svatbu. Jsi samozřejmě pozvaný to už to doufám Ron říkal.''
,,Ano, a děkuju. Za to pozvání myslím.''
,,To nemáš za co Harry, vždyť jsi pomalu jako náš kolikátý? No prostě několikátý syn.'' Usmál se na něj pan Weasley.
Harry byl tak ohromený, že nemohl mluvit, tak radši jenom koukal.
,,Oslavu narozenin už stejně budeš mít u nás.''
,,Cože, já budu mít oslavu?'' Zeptal se užasle Harry. Řeč se mu zase záhadně vrátila. Myslel, že na své narozeniny zaostane u Dursleyovým a potom se vydá hledat viteály, teda když bude vědět kde jsou.
,,No jasně přece sis nemyslel, že neoslavíme tvojí plnoletost. Moly to už všechno připravuje.'' Mrkl na něj.
Harry už zase nemohl mluvit. Koukal tam se zdřevěnělým pohledem. Zjistit, že někdo má zájem na tom oslavit jeho 17 narozeniny pro něj bylo podobným šokem jako kdyby zjistil, že Dudley zhubl. Což bylo nemožné.
Pan Weasley se na něj šťastně zubil a pohupoval se na špičkách dopředu a dozadu.
Teď se ujal slova Moody.
,,Tak doufám Pottre, že to tu zvládnete. Ty mudlové nevypadají moc přátelsky. Ušklíbl se.
,,Oni taky přátelští nejsou.'' Řekl zasmušile.
,,Tak už by jste měl jít Pottre. Remus s Tonks se už vrací.''
,,Tak Harry s tvým strýčkem jsem to už zařídil Ron a Hermiona se už rozloučili a jsou u tebe v pokoji. Měl by sis pospíšit.'' To už přišel Remus.
,,Jo Harry Ron vypadal dost rozpačitě.'' Dodala ještě Tonksnová, a políbila Remuse na tvář.
,,Nechte toho vy dvě hrdličky a radši už pojeďme. Do Doupěte je to ještě dlouhá cesta.'' Okřikl je pan Weasley. Netvářil se však naštvaně ale usmíval se.
,,Tak naschle.'' Rozloučil se Harry.
,,Naschle Pottre, a držte se.'' Odvětil rychle Moody. Po pozdravu Moodyho se ozvalo mnohohlasné ,,ahoj'' a Harry vyrazil za Hermionou a Ronem.
Když vešel do domu, a zavřel za sebou dveře, otočil se na něj rudý vzteky strýc Vernon a teta Petunie. Vypadali jak červeno bílá koňská armáda. Teta Petunie byla naproti strýci Vernonovi bílá jako stěna. Stáli v předsíňce kdy to značně zapáchalo čistícími prostředky. Harry v duchu zaúpěl že teta s tím ještě nepřestala.
Když k němu strýc Vernon přistoupil, napůl očekával, že dostane facku. On mu však jen s nuceným klidem řekl.
,,Nespoléhej na to, že mi tě budeme krmit i s těmi tvými kamarádíčky. Budeš si to obstarávat sám. A do obývacího pokoje nevlezou ani nikam jinam. Prostě budou jenom ve tvém pokoji.'' Otočil se na podpatku a rázně odkráčel.
Teta Petunie na něj ještě stihla hodit povrchní pohled a odkráčela za svým manželem.
Po cestě do svého pokoje ještě na schodech potkal Dudleyho, který značně ztloustl. V ruce držel nějakou hračičku, která byla podobné malé úzké krabičce. Harry věděl že to je takzvaný mobil. Ozývali se z toho nějaké zvuky. Při každém zvuku Dudley radostně poskočil, a zavřískal.
Když však uviděl Harryho na schodech posměšně se ušklíbl a zastoupil mu cestu. Harry obrátil oči v sloup. Ležérně se opřel o zeď.
,,Budu tady muset čekat hodně dlouho než se tvý špeky dostanou ze zácpy.'' Zeptal se ho. Když to dořekl všiml si, že se dveře jeho pokoje otevřeli a potichounku vyšli Ron s Hermionou. Oba měli v rukou hůlky. Ronovi pocukávali koutky, a podle všeho měl co dělat aby se nerozesmál. Hermiona na tom byla podobně. Zřejmě mě slyšeli. Pomyslel si Harry.
Když to dořekl Dudleymu z jeho buclaté tváře okamžitě úšklebek zmizel. Nahradilo ho úspěšné brunátnění, které zjevně zdědil po svém otci. Tu svojí hračičku si strčil do kapsy, a zlověstně si zapraskal klouby na svých rukou.
,,Ty mě chceš zmlátil?'' Zeptal se ho posměšně Harry. ,,To bych radši nedělal, mohlo by se ti stát něco horšího než mít zlomený nos nebo ruku.'' Zasmál se potichu. Docílil toho čeho chtěl docílit. Dudley teď už nevypadal mírně červeně, byl rudý jako rajče.
,,Myslíš, že se tě bojím, když máš tu svojí věc?'' Zeptal se roztřeseným hlasem. Když vyslovil slovo ,,věc'' Ron taky začal rudnout, ale ne vzteky, nýbrž zadržovaným smíchem.
,,Já vím, že ji tady nesmíš používat mohli by tě vyhodit z té tvé školy.'' Prohlásil důležitě.
,,Ne, ne Dudlej mě se bát nemusíš.'' Položil mu bratrsky ruku na rameno a mírně se usmíval i když hrozilo nebezpečí, že vybuchne smíchy. ,,Já svojí hůlku ani nebudu používat, protože jak si říkal nemůžu ale…''
,,….my jí používat můžem takže se radši kliď.'' Domluvila to za něj Hermiona. Ronovi už bylo dovoleno aby se tiše pohihňával. Harry si říkal jak je vůbec možné, že to Hermiona dokázala z takovým klidem říct. Považoval to za nadlický výkon, když jí ještě před chvílí viděl jak se dusí smíchy.
Dudley sebou polekaně škubl, když uslyšel Hermionu. Otočil se na ní, a když viděl, že drží v ruce podle něj ten hubený klacík bázlivě se přikrčil.
Hermiona dupla. Dudley se rozeběhl ze schodů jako raketa i když mu to moc nešlo přes ty hordy sádla. Rychle otevřel vchodové dveře a vyběhl ven.
Harry spolu s Ronem a Hermionou se snažili neúspěšně zadržet smích a vřítili se k Harrymu do pokoje jako tři menší laviny. Když jeden z nich zavřel dveře z prásknutím začala asi desetiminutová salva smíchu. Při smíchu se jim podařilo zchodit nefunkční lampičku z nočního stolku a převálcovali i jejich kufry, když už se jim podařilo zchodit i Hedviku s klecí, která celou tu dobu nesouhlasně vřískala, tak se vcelku uklidnili i když se sem tam někdy zasmáli.
Po delší době, když už byla obloha černá jako uhel,se jím podařilo místnost uklidit při čemž hlavně pomáhali Hermionina kouzla. Všichni tři se sesuli na postel a začali pochrupovat.
Když tam takhle seděli asi už půl hodiny, tak se Hermiona zvedla při čemž probudila Rona, který už blaženě spinkal na jejím rameni. Polekaně se vymrštil z postele s křikem.
,,Jen klid Rone jen chci udělat menší úpravu před tím než půjdeme spát, jsem hrozně unavená po té cestě.'' Promluvila Hermiona tichým hlasem a na důkaz si zívla.
Ron se sesul zpátky na postel, s úlevným mručením. Hermiona vyndala hůlku a zamumlala nějaké kouzlo.
Naproti Harryho posteli se z nenadání objevila další postel se světlím dřevem a viditelně pohodlnými matračkami. Při tom pohledu se Ron vymrštil znovu, ale tentokrát spolu s Harrym.
,,Hermiono jak si to udělala?'' Zeptal se jí obdivně Ron .
Hermiona se potěšeně usmála.
,,To se musí umět.'' Prohlásila důležitě a potutelně se usmívala.
Znovu mávla hůlkou a tentokrát se nad Harryho postelí objevila další postel, akorát ve vzduchu a z ní vysel provazový žebřík. Harry na to koukal s pootevřenou pusou a vyvalenýma očima. Potom se zmohl jenom na jedinou otázku.
,,Nespadne ta postel na toho kdo bude ležet pod ní?'' Zeptal se stále užasle.
Hermiona se na něj uraženě podívala a řekla.
,,Ne, proč by měla. Harry a proč říkáš ,,na toho kdo tam bude spát'' když tam spíš ty??'' Zeptala se nechápavě.
Harry šibalsky a podíval se na Rona, který už taky pochopil.
Oba se rozeběhli k posteli, která byla na druhé straně pokoje. Harry byl rychlejší a hupsnul na postel jako první. Ron dopadl na postel chvíli po něm.
Nabručeně se na něj podíval a řekl.
,,To není fér, měl si náskok.'' Dotčeně se zamračil. Harry do něj strčil a ukázal na postel ve vzduchu, tak aby to neviděla Hermiona.
Ta na ně dosud nechápavě koukala s vykulenýma očima.
Ron se rozeběhl k posteli ve vzduchu rychle se na ní vyšplhal a vítězoslavně se podíval na Harryho.
,,To snad nemyslíte vážně vy dva?'' Koukala na ně stále nevěřícně Hermiona.
,,Takže vy se ještě budete honit kvůli posteli, no to je paráda. A já mám spát jako na tom zablešenci?'' Podívala se na zašedlou starou postel v které až do teď spával Harry.
,,Hej, to je moje dřívější bydlo tak nad tím neohrnuj nos jo?!'' Ozval se jakoby dotčeně Harry. A usmíval se na zamračenou Hermionu.
,,No vy jste teda džentlmeni!'' Prohlásila nabručeně a dala si ruce v bok.
,,To vám to nepřipadá trapný, že-'' Chtěla pokračovat ale Ron ji skočil do řeči.
,,No dobře já jdu dolů a ty si můžeš lehnout nahoru.'' Prohlásil rozhodně a začal slézat s postele.
Hermiona tam na něj nevěřícně koukala. Je to vůbec možný? Ptala se sama sebe. Harry na tom nebyl o moc lépe. Měl vyvalené oči připíchnuté na Ronových zádech.
Ještě se nikdy nestalo, že by Ron tak jednoduše odstoupil. Že by ho ta cesta přece jen tak zmohla? Nebo se prostě zbláznil. Chvíli o tom přemýšlel s očima pořád připíchnutýma na Ronových zádech a pak se mu rozsvítilo. Zase to dlouhé vedení. Pomyslel si trpce.
Když Ron slezl ze žebříku a přenechal ho Hermioně, která ještě stále zkoprněle stála na místě jak socha, tak se začal Harry usmívat.
Hermiona si stále ještě v šoku vylezla na postel a padla na ní jak stokilové závaží. Ron si také lehl a koukal do prázdna, když si všiml, že Harry se připitoměle culí a přejíždí pohledem od jednoho k druhému. Všimla si toho i Hermiona, která se už konečně vzpamatovala ale tvářila se zasněně. Na ráz se Harryho zeptali.
,,Co je?'' Ron trošku nabručeně, ale Hermiona s mírným úsměvem.
,,Nic.'' Odpověděl Harry ale stále se culil. Nechal je v tom pokušení, že něco provedli a lehl si na postel otočený k nim zády. Měl ale takový nejasný pocit, že oba moc dobře vědí o co jde. Po chvíli uslyšel tiché pochrupování Rona. Byly unavení tak usnuli už v oblečení. Na večeři jim taky nezbyl čas. Navíc ani neměli nějaké potraviny z kterými by mohli něco udělat.
Hermiona rozhodla, samozřejmě o tom Harry ani Ron neměli tušení, že ráno zajde do Příčné ulice a nakoupí. Měla v plánu vstávat hodně brzy, takže to kluky asi moc nepotěší. Pomyslela si.
Před tím než usnul mu vtrhla do myšlenek Ginny, a Brumbálova závěť. Přemýšlel co by mu asi mohl Brumbál zanechat. Doufal, že to budou nějaké knihy nebo prostě něco, co by mu pomohlo najít viteály a posléze zabít Voldemorta. Nakonec usnul s plnou hlavou neslušných myšlenek na Ginny,……
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama