4. Nové zaklínadlo a návštěva v Doupěti 2/2

19. července 2007 v 13:02 | Arya-Melody |  Harry Potter a poslední souboj
Jak jsem už říkala myslím že se mi tahle kapitolka moc nepovedla takže nečekejte zázraky. Za chyby se omlovám. Prosím pište komentíky.
Arya-Melody
Hermiona už s trochu klidnými myšlenkami vyrazila k posteli kde měla položenou krátkou noční košilku. Spolu s potřebnými věcmi si to namířila do koupelny. Ron si jí nevšímal zjevně byl ponořený do svých myšlenek otočený k ní zády.
Po cestě ještě potkal Dudleyho, který jakmile jí uviděl prchal co nejdál od ní. Hermiona se tomu musela zasmát, ale po chvíli zjistila že to neměla dělat, když k ní přišel celý rudý vzteky pan Dursley, a nadával jí co tady tak křičí. Hermiona se k tomu radši nevyjadřovala a šla dál za svým cílem. Chvíli jí sice trvalo než našla ty správné dveře ale pak se tam přece jenom dostala,……
Jakmile Harrymu zmizel před očima změněný pokoj u Dursleových se rázem ponořil do tmy.
Po chvíli se objevil v krbu Weasleyovým s tichým puf, přikrytý neviditelným pláštěm. V místnosti naštěstí nikdo nebyl tak, mohl bez obav vyrazit k Ginny, do jejího pokoje. Sundal ze sebe plášť, ani nevěděl proč, a položil ho na starý a ošuntělí stůl. Ani na vteřinu nezaváhal, a pomalými a tichými kroky vyšel z krbu ve kterém doteď stál.
Byl tak zabraný do svých myšlenek jestli Ginny bude v pokoji nebo ne, že si ani nevšiml osoby, která stála pod schody ve stínu a dařilo se jí dobře skrývat. Držela v ruce hrneček s nějakou tekutinou, kterou si zjevně chtěla vypít, ale Harry jí její úmysly pokazil.
Když už byl Harry u schodů, nadechl se, a potichoučku vyrazil. Některé schody vrzali a Harry si nebyl jistý které, takže si dával hodně velký pozor.
Po pár mučivým minutách kdy se modlil aby nešlápl zrovna na ten schod který vrže se konečně dostal nahoru. Potichu si oddechl a pokračoval dál ve své cestě.
Když se dostal až k jejímu pokoji zasekl se. Co když dělá totální blbost? Nebylo to jen chvilkové přesvědčení že Ginny někam šla? Neměl radši zůstat u Dursleyových tak jak mu radila Hermiona?
Tyhle myšlenky radši honem rychle zahnal. Když už je tady nebude se přece vracet. Aspoň uvidí Ginny pro něj po dlouhé době. A nebude muset uhýbat pohledem.
Rázně vzal za kliku ale v tichosti, a pomalu se nacpal dovnitř. Zaplavila ho známá a příjemná vůně kterou tak dobře znal. Když za sebou zavřel, a s chvilkovým napětím se otočil k posteli rázem mu spadl kámen ze srdce. Ginny nehnutě ležela. Deku měla shrnutou k bokům a krátkou noční košilku měla odhrnutou až k pupíku. Bylo jí trochu vidět dolní část spodního prádla. Ležela na boku a jednu ruku měla pod hlavou a druhou položenou na posteli.
Harryho na chvíli napadli neslušné nápady ale snažil se vzpamatovat. Je tady přece kvůli něčemu úplně jinému. Opakoval si stále dokola ale neslušné nápady pořád ne a ne zahnat.
Potichu aby jí nevzbudil přešel k její posteli a sednul si na její okraj. Mírně se zachvěl když ucítil její hebkou kůži na ruce, které se nechtěně dotknul. Rychle ucukl aby jí nevzbudil, to by mu tak ještě scházelo. Podíval se na její tvář, která vypadala tak andělsky ale zároveň i divoce. Pořád na ní koukal nemohl se toho pohledu nabažit.
Přejel jí rukou po tváři ale když si uvědomil, co to dělá tak dal rychle ruku k tělu. Povzdychl si. Proč zrovna on musí být bez tak krásné holky? Vždyť bez ní nemůže být! Je to k zbláznění, Hermiona měla pravdu, nevydržím to bez tebe Ginny.
,,Ginny sakra proč já musím být bez tebe!'' Zaklel potichu sám pro sebe.
,,Vždyť já to bez tebe nevydržím!''
,,Ale musím to prostě vydržet jinak to nejde!'' Rozhodl nakonec. Musí ji ochránit před Voldemortem a před Smrtijedy. Už se s tím sakra smiř Harry!! Říkal si dokola. Na chvíli ho ještě napadlo jestli neudělal pěknou pitomost když se s ní rozešel. Tuhle teorii ale rychle zahnal. Stále ho však zneklidňovala. Naposledy se na ní zadíval. Pak se nad ní sklonil dal jí pusu na čelo a zašeptal.
,,Miluju tě Ginn.'' V domnění že ho Ginny neslyšela se zvedl a přešel ke dveřím. Málem už otevíral dveře když to zaslechl.
,,Harry?'' Rychle se otočil a podíval se na spící Ginny. Vlastně ne už je vzhůru. Nebo byla celou domu vzhůru? Bože, já jsem ale pitomec. Sice si nadával ale v hlouby duše byl rád že to slyšela protože jednou by jí to musel říct a ne tímto způsobem ale do očí.
Vyjeveně na ní koukal zatímco ona jenom v klidu seděla na posteli a čekala na odpověď.
K jeho smůle ale i k odpíranému štěstí se zvedla z postele, přešla k němu a zadívala se mu do očí. Její košilka byla opravdu krátká, a on se nevědomky hned zadíval na její rty. Hned se však přesunul zpátky k očím, a zase si začal nadávat.
Stále nevěděl co má říct. Měl pocit že už to dlouho nevydrží a že po Ginny prostě skočí, a nebude brát ohledy na to že se sem vkradl uprostřed noci. Na druhou stranu mu mozek neustále opakoval že to by neměl dělat. Snažil se prostě ovládnout. Nakonec se mu přece jenom podařilo ze sebe něco vysoukat.
,,Jak… jak to že jsi,….
,,Ššššš.'' Položila mu ukazováček na ústa a znovu se mu zadívala do očí.
Harry myslel že snad pukne touhou nebo co. Už to prostě nešlo, musel to udělat. Sice si za to pořád nadával, ale už to prostě nevydržel, zvlášť potom co je u něj tak blízko.
Chytl ji za boky, obrátil se s ní, opřel jí o dveře a přimáčkl jí k sobě. Na zlomek vteřiny se jí ještě zadíval do očí, pak na rty a začal jí líbat.
Do toho polibku dával všechno. Snažil se být něžný, ale taky hladově prozkoumával jazykem její ústa.
Ginny se ani nebránila a objala ho kolem krku.
Harry si v duchu neustále nadával a snažil se od Ginny odtrhnout ale nešlo to.
Ginny byla neskonale šťastná, že Harry se konečně potom dlouhém čekání k ní vrátil, aspoň si to myslela. Stejně tak i Harry byl šťastný. I když téhle situaci se snažil už dlouho zabránit, ale jak je vidět, nepodařilo se mu to.
Podlamovali se jí kolena když jí Harry začal přejíždět rukama po bocích až k jejímu hrudníku. Tam se ale zastavil a snažil se ovládnout svou touhu. Přejel rukama zpátky k jejím bokům. Něco mu říkalo že to by neměl dělat. Už tak je na tom dost špatně s tím že se dostal do takového maléru.
Ginny nemohla uvěřit tomu, že dokáže být Harry tak něžný. Oplácela mu jeho polibky se stejnou touhou a něžností, jakou jí dával on. Začala se neovladatelně chvět v jeho objetí. Harry to cítil tak jí k sobě přimáčkl ještě víc. Nevěděl jestli to je tím že jí je zima, ale měl takové tušení, že tím to rozhodně není.
Takhle se tam líbali ani nevěděli jak dlouho když se od ní Harry odtrhl.
Konečně to dokázal. Tohle nebylo správný to teda ne! Říkal si v duchu. Nebo jo? Nakonec došel k závěru že by k tomu stejně dřív nebo později došlo. Když s Ginny chodil tak se jí nikdy nemohl nabažit stejně tak jako teď.
Ginny na něj zaraženě hleděla.
,,Tohle se nemělo stát Ginn, a ty to víš.'' Řekl potichu.
,,A proč ne?'' Zeptala se zoufale Ginny.
,,Proč? No protože,… no prostě proto,.. no protože nechci aby se ti něco stalo.'' Snažil se mluvit potichu aby nikoho nevzbudil.
Ginny se do očí nahrnuli slzy. Zamrkala aby je Harry neviděl ale Harry nebyl slepí.
Proč jsem odtud ještě nevypadl? Ptal se sám sebe. Jestli Ginn začne brečet tak odtud prostě nemůžu odejít. Byl zoufalý.
Ginny stekla po tváři slza a po ní se začali řinout další. Opřela si hlavu o Harryho hruď a zašeptala.
,,Harry proč mi to děláš. Proč?'' Plakala ale tak potichu že to ani Harry pomalu neslyšel. Harry nevěděl co by na to měl říct.
Jediné co teď mohl udělat bylo, utěšit jí. Pevně ji objal, přitiskl jí k sobě. Ginny se trošku uklidnila, ale stále plakala dál. Harry ji tedy vzal do náruče a přenesl k posteli.
Pomalu ji na ní položil, a lehl si k ní. Ginny se k němu schoulila a stále plakal dál.
Jediné co si teď Harry, přál bylo, aby Ginny přestala plakat. Rvalo mu to srdce když jí takhle ubližuje. Ale musí ji prostě uchránit nesmí s ní nic mít.
Byla to pitomost se sní rozejít, kvůli tomu se jen oba trápíte. Prohlásilo jeho druhé já. Už podruhé o tom rozhodnutí pochyboval.
Ginny mezitím usedavě plakala. Snažila se všechnu bolest kterou dosud v sobě dusila dostat ven. Byla ráda že tu s ní je Harry, a že se mu může schoulit do náručí. Přitiskla se k němu ještě víc aby cítila žár jeho těla.
Když to Harry ucítilmírně se zachvěl. Věděl že by jí nejvíc utěšil tím, kdyby se k ní vrátil, ale to pro něj bylo zakázané. A nebo ne? V tuhle chvíli vůbec nevěděl jestli dělá dobře nebo ne. Prostě tam jen ležel s Ginny v náručí.
Asi po deseti minutách Ginny usnula s červenými oči a se smutným výrazem na tváři. Když se Harry zvedal tak dával pozor aby ji nevzbudil. Pomalu vyndal ruku která doteď podpírala Ginnyinu hlavu a postavil se. Přikryl ji dekou, která ležela zmuchlaná na zemi.
Dal ji pusu na čelo a přešel ke dveřím. Zarazil se a otočil se. Nejdříve mu padl pohled na spící Ginny, a pak se podíval na psací stůl, kde leželo pár pergamenů a brk s inkoustem. Něco ho napadlo. Nevěděl však jestli to má uskutečnit. Nakonec se rozhodl že to udělá, že tím nic nezkazí.
Přešel k psacímu stolu vzal si jeden kus pergamenu. Potom si vzal brk a namočil ho do inkoustu. V rychlosti napsal dvě krátká a výstižná slova, která potvrzovala vše co se dnes večer stalo: Miluji tě.
Měl pocit, že sám neví co dělá. Připadal si tak trochu mimo s téhle situace.
Chvíli tam ještě nad tím stál a přemýšlel o tom, co slova dokážou. Jenom dvě pitomá slovíčka a můžeš tím vyjádřit všechny své pocity. Zakroutil nad tím hlavou. Položil pergamen na stůl aby ho nemohla Ginny přehlédnout a částečně spokojený sám se sebou a částečně s nepěkným sebevědomým přešel ke dveřím.
Dveře se mu podařilo otevřít tak potichounce, že se sám divil. Přešel na odpočívadlo a pomalu našlapával na staré prkna, které jak už s určitostí věděl dokážou hodně hlasitě vrzat. Schody sešel bez problémů, tak zamířil ke krbu.
Něčeho si však nevšiml. Ta neviděná osoba tam stále stála. Ve stínu a nepozorována, jako předtím.
Harry s obavami přešel ke krbu. Připadal si trapně když sem tak bez zeptání vpadl. Ale byl také nevýslovně šťastný, i když si to vůbec neuvědomoval. Konečně jí viděl. Konečně mohl jít až k ní, a dotknout se jí.
Vytáhl s kapsy prášek a vhodil ho do krbu. Skoro vůbec to nebylo slyšet jako kdyby prášek Harrymu přál k tomu co dělá. Znovu si přes sebe přehodil plášť, a vlezl do zeleného ohně, který ozařoval celou místnost slabím zeleným světlem a zašeptal adresu Dursleyových.
Po tom co Harry zmizel, doteď neznámá osoba vylezla ze stínů. Byl to pan Weasley, který si už delší dobu po večerech dával šálky čaje.
Povzdechl si a zakroutil hlavou. Potom položil hrníček na stůl a vyšel s hlasitým skřípáním po schodech a přes odpočívadlo do ložnice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ginny Potter Ginny Potter | E-mail | Web | 20. července 2007 v 17:44 | Reagovat

Super už sa neviem dočkať dalšej..prosím rýchlo

2 Monča Monča | 29. července 2007 v 17:44 | Reagovat

Krásný , úžasný, suoper..prosim další kapitolku;-)

3 Mia Mia | 31. července 2007 v 16:43 | Reagovat

Moc hezký... Jen doufám, že Harry dostane rozum a bude s ní(vím, jsem naivní). Doufám, že budeš pokračovat...

4 Lucíšek Lucíšek | 14. srpna 2007 v 21:41 | Reagovat

Prosíííííííííííííím o další kapitolky je to vážně supééééééér!!!!!

5 .Jacqeline. .Jacqeline. | 15. srpna 2007 v 21:32 | Reagovat

Další, prosííím! Já to snad nevydržím, musím vědět co bude dál =)=)

6 Klarka Klarka | 16. ledna 2008 v 18:13 | Reagovat

uuužasnýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama