7. Východ Slunce

26. října 2007 v 15:26 | Arya-Melody |  ...Hříčky osudu...
Ahoj všichni. Mám tu pro vás další kapču. Doufám že si jí užijete. Mohli ste jí tu mít už včera ale nějakým záhadným způsobem se mi vymazala. Už mám rozepsanou i další kapitolu takže se těšte v té další je menší překvapení ve změně. Jako vždy se omlouvám za chyby a přeju pěkné počtení. Sama nevím jestli se mi povedla nebo ne. Vaše
Arya-Melody

Když Melody přišla do dívčích ložnic a zjistila že tam nikdo není, s ulehčením padla na postel a zabořila hlavu do měkkého, velkého polštáře. Byla ráda že jí Sirius věří a že jí i pomůže a,....
S trhnutím se probudila. Ležela přikrytá na své posteli. Unaveně si promnula oči a zmateně se rozhlédla kolem sebe.
Bylo ještě šero, skoro tma. Ani si nevšimla že usnula. Dokonce se ani nepřevlékla takže byla celá rozlámaná.
V poslední době toho bylo na ní trochu moc. Sirius, Malfoy, Lily, ten sen, no prostě nával všech možných nevýtaných věcí. Divila se sama sobě že se vůbec takhle brzo ráno vzbudila. Vždycky byla spáč tak proč najednou taková změna?
Bylo jí ale divné že je přikrytá protože si nevzpomínala na to, že by se večer sama přikrývala.
,Asi Lily.' Pomyslela si. Usmála se nad tím a podívala se na její postel. Lily ještě spala. Byla sice ranní ptáče ale že by vstávala ještě za tmy to ne.
Potichu vstala a přešla ke dveřím do umývárny. Snažila se otevřít dveře do umývárny bez známého vrzání které jejich pokoj proslavilo, protože nechtěla být tou která všechny vzbudí.
V umývárně přešla k zrcadlu a když se podívala na svůj vzhled docela se lekla.
,,No nic, něco s tím musíme províst.'' Řekla si pro sebe.
Po ranní osvěžující sprše a dalším ranním potřebám se Melody přesunula zpět do ložnice.
Chvíli tam tak stála a přemýšlela kam by mohla jít. Najednou jí zasvítil první paprsek vycházejícího Slunce do obličeje. Už přesně věděla kam půjde.
Odebrala se pryč z ložnice, a jakmile za sebou zavřela dveře rozběhla se za svým cílem. Jako by jí něco říkalo ať běží nebo to nestihne.
Melody běžela opravdu rychle až její hnědé vlasy vlály. Když vyběhla na bradavické školní pozemky rozhlédla se aby zjistila jestli tu není ještě někdo jiný než ona. Nikdo tu nebyl tak pokračovala dál ve svém spryntu.
Když doběhla až k jezeru udýchaně se zastavila. Opřela si ruce o nohy a stále ještě vyčerpaná se zadívala na Slunce ani ne z poloviny vyditelné.
Ta viditelná čtvrtka jterá už byla vidět vypadala jako veliká ohnivá záře. Melody to připomnělo ten sen, ve kterém se ocitla na neviditelné a ohnivé podlaze a před ní stál fénix.
Najednou se zvedl vítr a Melody zase začali vlát vlasy. Znepokojeně se narovnala a zozhlížela se kolem sebe. Stále nikde nikdo ale něco se tu dělo, něco zvláštního.
Upoutala ji malá rudá tečka uprostřed té záře okolo vycházejícího Slunce. Jakoby se k ní přibližovala a postupně se zvětšovala.
Mel měla nutkání vrátit se zpátky do hradu ale prostě to nešlo.
Jedna její polovina chtěla zůstat protože věděla že to je něco důležitého a nic nebezpečného ale ta druhá by nejradši uprchla od všeho co se tu teď dělo.
Nerozhodně stála a stále sledovala pohybující se ohnivou kouli jak se k ní přibližuje. když byla už asi pět metrůod ní tak Melody svraštila obočí a sesula ruku k hůlce, kterou měla v kapse, ale v ten samí okamžik ohnivá koule pukla jako skořápka ve které je mládě a její kousky se roztříštila do všech stran.
Uvnitř byl ten samí fénix kterého viděla ve snu.
Když to Mel zjistila ulehčeně si oddechla a spustila ruku od hůlky.
Nadnášel se nevznámou silou a pomalu roztahoval své široké a dlouhé křídla a by se mohl snést na zem.
Když ale neviditelná sílá zmizela tak se fénix nesnesl na zem ale nad vodu a místo vodní hladiny se tam objevil oheň na který se snesl.
Melody si také všimla že fénix nevypadá jako minule. Byl takový prohlédný jako by tu byl jenom jeho duch.
Melody na to všechno koukala s očima na vrch hlavy. Fénix se na ní podíval stejným pohledem jako tenkrát a Mel se začínala obávat toho co jí řekne. Snad něco neprovedla. Když ale fénix promluvil neměl vyčítavost v hlase takže se Melody uklidnila.
,,Melody, čas běží a ty si musíš pospíšit.''
Jako tenkrát nepohyboval svým zobákem ale nějakým zbůsobem se jí dostal do hlavy což Melody neměla moc v oblibě. Byl to takový divný pocit jako kdyby část jejího já odešla někam do neznáma. Proto to neměla ráda.
Hlas slyšela jakoby z dálky. Jenom doufala že nemá halucinace, už teď si připadala jak blázen.
,,Zlo stále víc sílí, a ty musíš začít se cvičením. Nemám moc času takže si musím pospíšit.'' Řekl zběžně když už se Melody chtěla na něco ptát.
,,vybrala sis dobře, co nejdříve začni zdokonalovat své schopnosti. A ještě tě chci upozornit na jednu věc. Budou se dít určité změny, ohledně tebe. Hlavně se ničeho nelekej.''
Ke konci ten hlas už skoro neslyšela, a fénix se začal pomalu rozplývat.
,,Jaké změny? Co se semnou bude dít?'' Ptala se znepokojeně Melody. Říkala to nahlas protože si v tu chvíli ani neuvědomila že nemusí mluvit.
Fénix už nestihl odpovědět a zmizel i s ohnivou podlahou v malém ohňostroji jisker.
Slunce bylo už celé vidět, a Melody se sklesle posadila na malý kámen, který ležel kousek od ní.
,,Skvělé, jsem teprve asi 2 hodiny vzhůru a mám zásobu dobrodružství na rok.'' Mumlala si rozčileně pro sebe.
Opřela si hlavu o dlaň a snažila se přijít na to jak by ty její schopnosti mohla probudit bez toho aby se válela smíchy nebo byla naštvaná.
Takhle tam přemýšlela dost dlouho až jí vyplula na povrch myšlenka zvaná ,,Hádka s Lily''
,Vždyť Lily toho zas tak moc neřekla.' Přemýšlela nad tím. Vlstně jí jenom naštvalo to jak byla ošklivá na Jamese. Pár dní před tím se škádlili jak malý a ona je na nějk pak tak nepříčetná.
Nakonec usoudila že teď půjde za Lily a řekne jí ať na to všechno zapomenou že to byla blbost.
Zvedla se a namířila si to k hradu. Když si tak prohlížela při cestě bradavické věže narazila na jednu, ve které v okně stála nějaká osoba.
Zamračeně se zaměřila jen na okno a když zjistila kdo tam stojí, poklesla jí brada. Byl to zase profesor Brumbál.
melody si zmučeně povzdychla. Při té snídani se ještě mohl domnívat že měl nějaké vidiny nebo tak, ale jestli viděl tohle tak jak mu to asi bude vysvětlovat?
Radši odtrhla oči od věže a zamířila zase k hradu. Snažila se nevnímat to že jí profesor stále sleduje ale nešlo to. Připadala si jako pod rendgenem.
Když vešla do hradu a zbavila se profesorových očí, opřela se o první zeď a uklidňovala se.
,,Další problém, to bude dnešní den vážně tak zoufalí?'' Ptala se sama sebe......
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 barbora barbora | 26. října 2007 v 16:41 | Reagovat

skvele:D konecne je tu nova:D a tesiiiiim sa na dalsiu:D

2 Karina Karina | Web | 27. října 2007 v 21:05 | Reagovat

to je nádhernej design !!!!!!!!!!

3 Peta Peta | 27. října 2007 v 21:27 | Reagovat

Máš krásný vzhled stránky. Jsem ráda, že je tu konečně tahle kapitola. Moc se Ti povedla.

4 Denisa Denisa | 28. října 2007 v 11:04 | Reagovat

bezvadný už jsem se nemohla dočkat

5 Čuky Baby Čuky Baby | E-mail | Web | 28. října 2007 v 15:28 | Reagovat

Krásná kapitola. Těším se hrooozně moc na další.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama