Pomsta

6. listopadu 2007 v 18:03 |  Jednorázovky
Ahoj všichni, je tu moje první a úvodní jednorázovka. Mám takový pocit že na to že je první se mi docela povedla. No, k slzám vás asi nedoženu ale přesto,....:-) Snažila jsem se a doufám že se bude líbit. Prosím vás aby ste zanechali koment. Budu moc ráda.
Arya-Melody

Přes dvacet let, jsem čekal. Čekal na to, až příjde ta cvhíle, při které mohu pomstít své rodiče. Jo, nejsou mrtví, žijí, ale já jsem od nich nikdy nepocítil jejich pravé rodičovství a lásku.
Pořád jsem byl jenom ta osoba, která za nimi chodí do nemocnice. Spole s mojí babičkou. Ano. Žil jsem od mala u své babičky, která ode mě čekala něco, co jsem jí nikdy nemohl dát.
Byl jsem vždycky ten poťapaný studentík v Bradavicích, který vypadal skoro jako mudla. Od prvního ročníku jsem to byl vždycky já kdo provedl něco nadmíru hlloupého a zavinil tak málem něčí smrt nebo zranění.
Byl jsem věčně terčem posměšků všech ze Zmijozelu. Jediný, kdo se semnou v tomhle mohl vyrovnat byl Harry Potter. Rozdíl byl ale v tom, že jeho schazovali protože v něm viděli konkerenci, a né nějakého skoro mudlu.
Babička mě měla vždycky ráda, ale chtěla ze mě mít svého syna, mého tátu. A to jsem jí nikdy dát nemohl.
Často na mě byla až ošklivá jak byla ze mě zklamaná. Převrat byl v pátém ročníku, to už jsem konečně něco dokázal. Malý háček byl, že to skoro nikdo nevěděl. Babička naštěstí ano. Pak to šlo ale zase z kopce dolů.
Teď se to ale změnilo. Už nejsem ten skoro mudla, ale jsem někdo.
Musím přiznat, že k tomu kde teď právě stojím mi pomohl právě zmíněný Harry.Na poli výtěztví, nebo úpadku. Za několik minut se to už dozvím, nebo také za pár hodin, ale o tom pochybuji.
Harry mě vždycky podržel a zastával se mě, samozřejmě s jeho nerozlučitelnými kamarády. Bylo to takové nerozlučné trio.
Já jsem tu ale za jediným cílem, kterého chci dosáhnout. Ať třeba zemřu, ale ať se mnou jde i Belatrix Lastrengová, která zavinila celý můj pokažený život.
Každý kdo tu dnes je, chce podle mě něčeho dosáhnout, a zdolat svůj cíl.
například Harry, ten tu je jedině proto, že musí zabít lorda Voldemorta, zvaného Toma Rojvola Raddla.
A takových cílů, tu má každý spoustu. A stejně tak proto, jsem tu já, abych zabil Belatrix. A když se mi to nepovede, budu se do smrti proklínat, protože to je asi´jediná věc kterou mohu udělat pro rodiče.
Tu možnost jsem už měl. V pátém ročníku, jenomže to jsem pomalu neuměl vykouzlit Patronovo zaklínadlo. Tenkrát jsem měl štěstí že jsem vůbec unikl. Opět za to vděčím Harrymu a spoustu dalším. Ale teď je teď, a já se nehodlám ohlížet na minulost. Ta byla, a už se nevrátí.
Z hůlkou v pozoru, jsem pokračoval v černém plášti, který se stal za ta léta mím nejoblíbenějším k Belatrix, která nadšeně sledovala Voldemorta, jak bojuje s Harrym.
Když si pomyslím, že jsem mohl bý t na jeho místě, říkám si že jsem měl vlastně ještě štěstí. Obdivoval jsem ho. Většina lidí by se na jeho místě už zhroutila, stejně tak jako já. Neumí ani polovinu s toho co Voldemort a přesto se s ním utká.
Když nad tím ale přemýšlím, co mu jiného zbývalo, buďto zemřít vkoutku jak zabělec, nebo jí do boje. To radši asi to druhé.
Když jsem tak sledoval Melatrix jak poskakuje a hlasitě se směje tím svým zlověstným smíchem, který přímo nesnáším, hromadila se ve mě čím dál větší nenávist kterou jsem v sobě schromažďoval tak dlouhou dobu.
Nemohl jsem pochopit jak někdo může dělat takové věci které dělala ona. A tím spíš jí nenávídím. její dlouhé černé vlasy poskakovali s ní. Když jsem jí viděl na ministerstvu vypadala zbědovaně z Azkabanu ale teď byla krásná.
Další důvod proč jí nemůžu pochopit. Jak může něco tak krásného dělat tohle? Nechápu toho spoustu. To ostatně všichni co jsou tady.
Ale tu svou nahromaděnou nenávist potřebuji co nejdříve dostat ze sebe ven. Už jsem dál nemohl čekat. Buď teď, a nebo nikdy.
rychlími kroky jsem se k ní blížil. Musel jsem si dávat pozor aby mě nikdo ze Smrtijedů netrefil. Nikdo si mě ale k mému velkému štěstí nevšímal.
Belatrix mě vlastně ani nemohla slyšet v tom rachotu vykřikovaných kleteb a všeho možného.
Když jsem od ní byl už asi na vzdálenost deseti metrů, najednou se zastavila. Vypadalo to jako kdyby vycítila můj pohled. Teď byla ta správná chvíle. Odptlata za všechno co jsem si díky ní musel prožít.
A hlavně za ztrátu rodičů. Bylo to jako ve spomaleném mudlovské filmu. Snažil jsem se být rychlí aby mě Belatrix nepředběhla. Už jsem držel v ruce hůlku. Měl jsem jí v úrovni očí. A teď už jen stačilo vykřiknout ta dvě slova.
Viděl jsem jí jak na mě zděšeně hledí a namiřuje hůlku.
,,Avada kedavra.'' Ta dvě osudová slova jsme vykřikli nastejno. Dopad byl taky přesný u obou. Konečně jsem viděl jak Belatrix Lastrengová klesá pomalu k zemi. Vypadala překvapeně. Pomalu jí klesala víčka, stejně tak jako mě.
Ani jsem si neuvědomoval že já jsem taky na konci svého života. Bylo mi to jedno. Hlavní bylo, že jsem dosáhl svého cíle. Hlavní bylo, že já Neville Longbottom jsem zabil Belatrix a pomstil svoje rodiče.
Všimnul jsem si, že Harry také vyslovil ta dvě slova. Drala se mu z úst nechtěně, ale to jsem prakticky nevnímal.
Nejdůležitější pro mě bylo že jsem konečně viděl ten záblesk smrti v Belatrixiných očích.
Klesl jsem na kolena, šťastný za to co jsem udělal. Nic krásného to nebylo to mi bylo jasné ale přesto, k cíli jsem došel.
Členové řádu ještě zdolávali své protivníky. Popravdě jich ale už moc nebylo. Jakmile si všimli Voldemortova pádu zoufale se přemístila jinam do bezpečí.
Už jsem ležel na zemi´se skoro zavřenými víčky a všimnul jsem si, že Harry si mě všiml a triskem ke mě běžel.
Za chvíli už seděl vedle mě a prosil mě ať neodcházím. Že mě tady všichni potřebují. Slyšel jsem ho zdálky jako v ozvěně, až se jeho hlas ztratil úplně.
Byl jsem ale rád, že jsem jako můj otec a matka. Že jsem konečně aspoň jednou udělal čest své rodině.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucik Lucik | 12. listopadu 2007 v 11:19 | Reagovat

máš to tu moc hezký:-)

2 Jesika Jesika | 13. listopadu 2007 v 16:22 | Reagovat

Tato jednorázovka je velmi pěkná těším se na další.

3 Peggy Peggy | Web | 18. listopadu 2007 v 14:26 | Reagovat

jo, je to fakt moc hezký=) ale chudák Neville...

4 pantherka pantherka | E-mail | Web | 7. prosince 2007 v 11:12 | Reagovat

jak už jsem hlasovala, ano je to super! Píše moc hezky, asi si jdu přečíst nějakou kapitolovku :))) jo a nespřátelila bys? Případně, můžu si tě dát do oblíbených?

5 Beltrix Beltrix | E-mail | Web | 28. prosince 2007 v 20:11 | Reagovat

Tys mi zabila mojí nejoblíbenější postavu Belatrix :-( . Jinak , ale byla ta povídka super jen ve slově vítězství se píše i .

6 Míša Míša | 8. února 2008 v 13:19 | Reagovat

!!!!!!!!!Hustý!!!!!!!!!!!!!!

7 Tililin Tililin | 15. února 2008 v 21:11 | Reagovat

Bože,to je tak krásný...kéž bych i já uměla takhle krásně psát

8 kajushka kajushka | Web | 8. dubna 2009 v 17:14 | Reagovat

pekne pojate....:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama