8. Změny, překvapení a zklamání 3/3

26. ledna 2008 v 10:49 | Arya-Melody |  ...Hříčky osudu...
Moc se omluvám že mi to trvalo tak dlouho ale teď se budu snažit aby tu přibyli další kapči, určite.:o) Jináč se omlouvám za případné chyby a doufám že se vám aspoň trochu tahle kapitola bude líbit. Moc vás ale prosím o KOMENTÍKY aby ste aspoň jeden napsali. Děkuju moc.
Arya-Melody

Zase se jí zrychloval dech, když byl u ní tak blýzko. Sirius byl naproti ní ve svém živlu.
,,Tak jo dobře já už rezignuju," snažila se mluvit klidně a dělat že to vůbec nevnímá, že je u ní Sirius tak nebezpečně blýzko. ,,bála jsem se o tebe, stačí??" Sirius zaklonil hlavu, zavřel oči, a Mel si říkala co chce zase udělat za blbost.
,,Krásný to pocit, když ti Melody Brooxová řekne že se o tebe bála." Mel se uchechtla.
,,Nedělej šaškárny a pojď, už jsme tam dávno mohli být." Sirius se najednou přestel smát podíval se jí do tváře.
,,Ale já si nedělám srandu,..... a výš že máš nádherný oči?" Mel to docela zaskočilo.
,,Vždyť ani nevíš jakou mají barvu tak si tady nevyskakuj." řekla se smíchem. Schválně sklopila oči, byla ještě malá šance že si té barvy všiml, a taky je sklopila protože by ten pohled asi už nevydržela.
,,Že, ne?? Vsadíš se?" mluvil naprosto vážně a Melody se radši nechtěla vsázet, jediné co chtěla už tu nebýt.
,,Siriusi pojďme už, ať nemáme problémy." Mel se chtěla s téhle situace co nejrychleji dostat.
,,Tak schválně." vypadalo to že ani nevnímal to co Melody řekla.
,,Celkově jsou zelené, okolo mají takový namodralý nádech," Mel nevěřila vlastním učím, pomalu zvedala oči aby mu viděla do tváře. Sirius mluvil jako kdyby popisoval něco co má doopravdy rád. Ale nejvíc Melody vyděsilo, že má Sirius úplnou pravdu. ,,a když je za okny tma, a já se na tebe dívám při světle svíček, tak jsou sametově zelené." Sirius vypadal že je na sebe sám hrdý, taky měl proč. Melody na něj hleděla hodně udiveně. Když o tom tak přemýšlela snažila se najít nějakou skulinku že to je jenom podvod, ale když Sirius řekl to při světle svíček, tak i kdyby jí teď do očí koukal zjisit to nemohl protože je ráno takže hodně světlo.
Sirius si byl jistý, že teď je ta správná chvíle, že teď se určitě nechá políbit. Začal se k ní přibližovat ústy, přímo se těšil na ten okamžik. Když se už mírně opravdu malounko dotýkali rty tak to Mel prostě musela udělat.
,,Siriusi tohle nejde." Naposledy se na něj podívala a odešla do dívčích ložnic.
Sirius tam stál zklamaný sám se sebou. Nakonec šel stejně jako Mel do svých ložnic.
Jakmile Melody zavřela dveře sesula se podél dveří až na zem. Nebrečela, zatím neměla proč. A navíc nepatřila mezi ty holky, které se kvůli každé prkotině rozbrečí. Jenom nevěděla co má dělat. Nešlo jí do hlavy jestli se Sirius změnil. Měl tolik holek tak proč by to mělo být zrovna sní jinné, než s těmi ostatními. Nemohla mu prostě věřit. Bylo příliš mnoho nejistot a otázek na jednoho člověka.
Byla ale zvědavá, jak to budou dělat s tím cvičením. Když se vzpamatovala měli Jasnovidectví už půlku hodiny za sebou tak se rozhodla že tam už nepůjde. Navíc nevěděla jestli Sirius náhodou ještě není ve společenské místnosti.
Sirius ležel na své posteli v chlapeckých ložnicích, která byla postavena mezi Jamesem a Remusem stejně tak zasmušile jak Melody. Přemýšlel o tom proč ho Melody pořád odmítá. Nedává to snad jednoznačně najovo? Sám nevěděl jestli jí má opravdu rád, nebo jestli to je stejně jako s ostatníma dívkama. Spíše si nechtěl přiznat, že něco cítí. Slavný Sirius Black proslavený lamač dívčích srdcí, jak by se mohl někdo jako on zamilovat?
Z přemýšlení ho vytrhli hlasité kroky po schodech mířící do Pobertovic ložnice. Sirius tušil že to asi bude James a také měl pravdu. James vrazil do dveří, úsměv od ucha k uchu, prostě vypadal jak rozzářený vánoční stromeček, ale když uviděl Siriuse zbědovaně ležet na posteli s mučícím výrazem, smích ho přešel a už měl předtuchu nečeho zlého.
Přešel ke své posteli a sednul si naproti Siriusovi.
,,Tak co je brácho? Co se stalo?"
,,Ale nic." odpověděl Sirius bez zájmu a dál hleděl na svoje boty, které ho očividně zaujali.
,,Tichošlápku znám tě od svých jedenácti a trávím s tebou skoro každou hodinu svýho života, tak asi poznám jestli se něco děje nebo ne." řekl odevzdaně. Věděl že Sirius nebyl typ člověka, který každé své trápení někomu vychrstne. Ostatně se to musel naučit když se narodil takovým lidem jako jsou Blackovi. Také ale věděl, že pokud to někomu neřekne tak tady bude ještě hodně dlouho ležet a přemýšlet sám nad sebou.
,,Stejně ti to budu muset říct co??" zeptal se Sirius s mírným smutným smíchem v hlase. James se uchechtl a řekl.
,,To si vystich dobře, budeš muset." tak Sirius začal vyprávět. Moc se mu ale do toho nechtělo, občas ho James musel trochu popohnat.
,,A nejhorší na tom je, že dneska se s ní musím nutně sejít a nejde to odložit. A hlavně se mě neptej proč se s ní musím sejít, to ti nemůžu říct." James vypadal trochu v šoku. Připadalo mu divné jak ho Mel mohla odmítnout když po něm všichni holky tak šílí.
,,A teď mi řekni co mám podle tebe dělat?" James chvíli uvažoval až nakonec vypusil z pusy to jediné co ho v tu chvíli napadlo. Musel přiznat že to Sirius nemá s tou Melody tak úplně jednoduché.
,,Tak nedělej nic. Nech ať se to mezi váma trochu vyčistí a potom něco podnikni."
,,Cože?" zeptal se šokovaně Sirius.
,,A máš snad lepší nápad?" rozhodil James ruce. Když to Sirius ale uvážil tak to bylo docela logické. Tak s tím Sirius nakonec souhlasil. James si mezitím pořádně lehnul na postel.
,,Co máme teď vlastně za hodinu?" zeptal se Sirius po chvíli ticha.
,,Jo to jsem ti zapomněl říct. Odpadla nám dvouhodinovka lektvarů, Křiklanovi prý není dobře a nemá ho kdo zastoupit. Takže máme dvě hodiny volna." protáhl se a zase zářil.
,,Aspoň že tak." odpovědl Sirius. Najednou se ale James zatvářil vážne. něco ho napadalo, bylo to skoro nemožné ale musel se zeptat.
,,Ty hele, Tichošlápku? Nejsi do tý Brooxový nějakej zamilovanej?" Sirius se na něj škokovaně ohlídl a nasadil vražedný pohled, což bylo znamení že si má James hodit zpátečku.
,,No tak promiň jen jsem se zeptal."
Ta otázka ho nenaštvala kvůli jejímu obsahu ale protože Sirius sám nevěděl, co cítí a bál se toho co James vyslovil. Určitě jí měl aspoň trochu rád, ale že by se do ní zamiloval??
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bejushka!! Bejushka!! | 1. února 2008 v 21:25 | Reagovat

WOW!!!Bylo to superní, úžasné, božské!! Plsky co nejdřív pokračování!!

2 Zotara Zotara | Web | 2. února 2008 v 8:20 | Reagovat

Jsem u tebe poprvé a tahle kapitola mě uplně uschvátila! Samozžejmně si přečtu všechny ostatní kapitoly a už se na ně moc rěěším. Samozřejmně jako na další kapitolu ;-) Vážně je tahle kapitola superně napsaná moc semi líb hlavně to jak popisuješ tu scénu s Melody a Siriuse. Nechtěla by jsi spřátelit? Byla bych moc ráda :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama