11. Začátek boje

29. září 2008 v 21:31 | Arya-Melody |  ...Hříčky osudu...

Další kapča.. doufám že s ebude líbit. Měl by být vcelku obstojná.. ale teště se na další to bude pecka...Těším se na vaše názory...
Arya-Melody


Melody se probudila do zimního slunečního rána. Slunce prosvítalo skrz zamrzlá okna. V místnosti bylo pomalu hrobové ticho, až na tiché oddechování všech tří spolubydlících. Ležela na svém oblíbeném polštáři a přemýšlela o včerejší noci.


Na první co si vzpomněla byl Sirius a to co se stalo v knihovně. Teď jí to připadalo ještě bláznivější než včera večer. Nechápala, kde se to v ní vzalo, jako kdyby se v ní probudila ještě nezjištěná část. Vzpomínala jak po něm hrozně v té chvíli toužila, chtěla ho. Nemohla se v sobě dohodnout jestli to byl jen nějakej klam nebo co. Byla s toho pořádně zmatená. Když si pak vzpomněla jak Siriusovi jednu vrazila. To už měla pocit, že dneska se radši neobjeví ani na snídani. Věděla ale, že to není možné.


Odkryla peřinu a posadila se na postel. Byla ještě napolovic ve snech. Nakonec se jí podařilo probrat se a vyrazila do koupelny.


Čekala, že nebude vypadat nijak k světu ale bylo to horší než předpokládala. Nakonec si dala studenou sprchu aby se probrala a doufala, že aspoň ta to změní.


Moc nezměnila. Stále si připadala jak provinilé dítko a vzhled taky nic moc. Výsledek byl ale do jisté míry uspokojivý. Na hlavě si udělala culík z rudých a vlnitých vlasů, na které pořád ještě nebyla moc zvyklá. Když se na sebe pak podívala do zrcadla tak si připadala jako dvojče Lily.


Oblečená do volných starých sepraných džínsů a do svého oblíbeného bílého upnutého trička vyšla z dívčích ložnic. Lily ještě spala což bylo dost nezvyklé. Po včerejší noci se jí ale ani nedivila. Sama si nepřipadala zrovna fit.


Sešla temné schodiště do společenské místnosti. Vlastně nevěděla kam má namířeno. Nevěděla ani kolik je hodin. Roztržitě se podívala na hodinky zatímco mířila ke svému oblíbenému křeslu kde vysedávali vždycky s Lily.


Bylo teprve půl deváté. Dříve tahle hodina nepřipadala ani v úvahu aby takhle vstávala o víkendu. Melody sebou hupsla na křeslo a zmučeně si přejela rukou po obličeji.


Musela to vyřešit se Siriusem. Neměla ale vůbec potuchy jak. Ani nevěděla jestli chce něco řešit. Nebyla si jistá vůbec v ničem. Zkoprněle hleděla do krbu, který ještě ani moc nehřál. Očividně ho před chvíli zapálili.


Sirius se probudil rozpláclý na posteli v oblečení, které měl včera na sobě a otevřenou pusou dokořán. Měl divný pocit. Něco ho bolelo. Než přišel na to co přitiskl si ruku na obličej aby se trochu probral. Hned zjistil původce té bolesti.


Pravé oko měl jako v ohni. Jen co se ho dotknul bolestivě zařvalo na protest. S potichým klením vylezl pomalu z postele. Hned se přesunul do koupelny, kde už mohl dát volný průběh svým nadávkám.


Nejdřív zkoumal oko v zrcadle, kde na něj zkoušel použít různá léčitelská kouzla ale asi v tom nebyl zrovna nejlepší, protože mu připadalo, že je ještě více fialové než předtím. Nakonec se přestal snažit o upravení svého vzhledu a vlezl do sprchy.


Když už byl převléknutý a osprchovaný rozhodl se, že půjde na snídaně. Bylo teprve devět a o víkendu by tam v tuhle dobu nemělo být moc lidí.


Rychle seběhl schody z ložnice a když se mu naskytl pohled do společenské místnosti nadskočilo mu srdce.


V jednom křesle u krbu byla schoulená Melody a zjevně spala. Sirius si pomyslel, že nemohl po ránu dostat lepší překvapení. Okamžitě mu ale tuhle myšlenku zastínila vzpomínka na včerejší večer. Bylo to skutečné nebo se mu to jen zdálo?


Přešel k jejímu křeslu, kde byla schoulená do takové pózy, u které Sirius nechápal jak v ní mohla usnout. Kleknul si směrem k jejímu obličeji a prohlížel si její rysy.


Jeden pramen z uvolněného culíku jí splýval po kraji obličeje. Zálibně si prohlížel její plné rty a víčka pod kterými byli ty krásné zelené oči. Pak se podíval i na celé tělo jedna ruka jí vysela přes okraj křesla. Nikdy si nevšiml jak má nádherné ruce. Dlouhé štíhlé prsty s jediným prstenem.


Všiml si, že vypadá poněkud unaveně. Ani se jí nedivil. Byla prostě oblečená. Ale i tak v tom oblečení vypadala neobyčejně.


Najednou se jí zachvěli víčka pak otevřela oči.


,,Pane bože!" Vyjekla Melody když před sebou uviděla tvář. Okamžitě se na křesle narovnala. Hned nato si všimla, že je to Sirius. Kolem pravého oka měl obrovskou fialovou podlitinu a oko podlité krví. Nejhorší ale na tom bylo, že to byla právě ona kdo mu tohle způsobil. Mel se už zas jako vždycky v jeho přítomnosti začal třást hlas. Snažila se to ale zakrýt.


,,No ne příjemný přivítání." uchechtl se Sirius po Melodyině vyděšení.


,,Já jen… lekla jsem se tě." Řekla na vysvětlenou. Pořádně se na křesle posadila a Sirius se postavil a dal si ruce do kapes.


I přes to, že měl fialové oko vypadal s tou rozevlátou košilí a ošoupanýma džínama neobyčejně přitažlivě. Toho si nešlo nevšimnout. Měl také ještě mokré vlasy ze sprchy a moc mu to slušelo. Sirius si asi všiml jak ho Mel nechtěně přejíždí pohledem. Melody radši odvrátila pohled ke krbu kam ještě před chvíli koukala. Nemohla spát moc dlouho.


Chvíli mezi nimi panovalo rozpačité ticho. Sirius při své výšce vypadal jak dozor nad neposedným dítětem, kdyby nebylo toho jak se na ní dívá.


,,Siriusi víš chtěla bych se ti omluvit." vysoukala ze sebe po tom když už to nemohla vydržet. Trápily jí výčitky svědomí. James se Siriusem jim prakticky zachránili krk a ona mu za to zmrzačila obličej. Hádala, že polovina školy ji teď bude považovat za krutou a nelítostnou holku. Teda spíše dívčí osazenstvo kluci by jí nejspíš poděkovali.


,,To myslíš to jak si mi nádherně zkrášlila můj obličej?" Zeptal se se smíchem a ukázal při tom na jeho zmrzačené oko. Melody to ale nepřipadalo nijak vtipné. Kysele se na něj podívala.


,,Siriusi to není sranda. Moc dobře si uvědomuju, že jste nám hodně pomohli a já jsem ti to asi moc neusnadnila." Dostala ze sebe. Pomalu z ní odkapávala ta tuna provinilosti. Nedokázala se však Siriusovi podívat do očí. Teď jí spíš zaujali její ruce.


,,To nic nebylo. Neumírám tak je to v pohodě." Usmál se na ní když se na něj konečně Mel podívala.


,,Ale teď," Mel se na něj vystrašeně podívala a čekala co z něj vyleze. Už se pomalu připravovala na to jak začne mluvit o včerejšku ale nic takového se nedělo. ,,by jsme si měli zajít na snídani ne? Nevím jak ty ale já mám pořádný hlad." Znovu se na ní široce usmál a podal jí ruku.


Melody nejdřív nevěděla co má dělat. Divila se tomu, že Sirius na včerejšek nenaráží. Sirius ale nebyl žádný amatér a moc dobře věděl, že teď bude lepší nechat věci tak jak jsou. Jen prozatím. Nakonec se jeho nabízené ruky nervózně chopila a vstala. Ošoupané džíny se jí sesuly na správné místo.


Jen co ale vstala hned se radši Siriusovi ruky pustila a zarazila ji do kapsy.


,,No,… já nevím. Asi bych se měla podívat nahoru na Lily jestli se už náhodu neprobudila." Prohodila hned. Nechtěla se dočkat toho, že bude nesmyslně plácat.


,,Dobře, tak já zatím pádím na snídani. Uvidíme se tam. Doufám." Melody vůbec nečekala takovou odpověď. Čekala, že jí bude přemlouvat a tak. Dál na něj zmateně civěla než konečně řekla.


,,Jo,.. jasně." Hlas se jí podezřele třásl. Sirius se na ní mile usmál. Věděla ale, že za tím úsměvem je něco víc. Otočil se a vyrazil k portrétu. Ruce měl v kapsách a užíval si pocitu, že Mel je z něj děsně nervózní. A to znamenalo jedinou věc. Chemie určitě zafungovala.


Když Lily s Mel dorazili na snídani byli tam už i kluci. Byli docela zamlklí na obvyklé halasné připomínky když vešli do Velké síně. Melody nejdřív nevěděla jestli si nemá sednout někam jinam mimo jejich společnost. Říkala si ale, že to je docela nesmyslný po tom co se včera stalo. Vůbec se jí do toho nechtělo. Věděla co s ní Siriusova přítomnost dělá. Jiná možnost jí ale nezbývala když Lily zasedla místo u Jamese Mel se přemohla a hupsla si vedle Siriuse.


Nakonec to nebylo tak hrozné jak předpokládala. Když si sedli Remus zvednul hlavu od nějaké knihy mdle pozdravil a zase se začetl. Peter se ani nenamáhal zvednout hlavu od přecpaného talíře s jídlem. Mel si jenom pomyslela, že to je teda pěkně nechutný co on s tím jídlem vyváděl. Povedlo se jí do sebe ale nasoukat pár soust chleba.


Sirius se na ní během jídla párkrát jen usmál. Mel se na něj pokaždé vykuleně zadívala. Připadalo jí jako by to ani nebyl on.


Když už se chystali odejít ze snídaně, do Velké síně bleskovou rychlostí vběhl Filch. Nejdřív si myslela že jí jen šálí zrak. Protože v žádným případě by nečekala, že Filch poběží zrovna takovouhle rychlostí. Nevypadal ale moc přívětivě. Když probíhal mezi stávajícími studenty jednoho dokonce shodil.


Přeběhl až ke stolu, kde sedělo pár učitelů. Dneska tam byl dokonce i Brumbál. V Mel hrklo když si vzpomněla na Brumbála včera večer. Filch přeběhl zběsile právě k němu. Mel napnula uši co se chystá Brumbálovi říct. Když to uslyšela byla doslova v šoku.


,,Brumbále,… Brumbále.. ," sípal Filch a zuřivě máchal rukama. ,,Smrtijedi, zaútočili na,.. na mudly… máte prý okamžitě přijet." šokovaně jsem se otočila na ostatní. Ty však jen zmateně hleděli ke stolu učitelů.


,,Slyšeli jste něco?" zeptal se James. Všichni sborově zakroutili hlavami.


,,Vážně by mě zajímalo co se stalo tak akutního, že Filch běžel jak raketa." mračil se Sirius. Zmateně hleděla na to co tu právě říkali. Nechápala to, proč oni nic neslyšeli a ona jo. Neměla ale čas to zjišťovat znovu se zaměřila k řediteli.


,,.. prý… prý velká akce, potřebují vaši pomoc… nezvládají to." Filch pořád divoce sípal a vytřeštěně hleděl na Brumbála. Ten ho s kameným výrazem pozoroval. ,,Boostley, Castle 902." Filch si na to stihl vytáhnout papírek, který měl zandaný v kapse svého obnošeného saka. Vlastně to už ani nevypadalo jako sako.


Když k Mel ale dolehli ty slova jako kdyby jí přestala kolovat krev v žilách. Jako kdyby se jí zastavilo srdce. Šokovaně hleděla směrem k Brumbálovi. Ten se na ní pomalu otočil a neznatelně zakroutil hlavou. Nejdřív nechápala proč to udělal. Byla moc v šoku na to aby to pochopila. Byla to totiž JEJÍ adresa.. JEJÍ adresa celé rodiny. Dva bráchové, máma táta, Smrtijedi, útok. To jí proudilo hlavou. Připadalo jí jako by ani nedýchala. Všechno bylo zpomalené.


Byla to rána. Nejdřív šok. A teď touha něco udělat. Strach o ty nejbližší. Už jí došlo co znamenalo to Brumbálovo gesto. Nemá nic podnikat. Má tu sedět na zadku a nic nedělat. Jenže Mel věděla, že to neudělá ani kdyby se přemáhala. Nehodlala nechat celou svojí rodinu napospas Smrtijedům. Věděla, že rodiče jsou dobří kouzelnící ale co bráškové, co bude s nimi? Proč by tu měla zůstávat, když má ty schopnosti? Proč? K čemu by jí jinak byli? Už jí bylo jedno jestli Voldemort příjde na to jaký má dar. Možnost toho, že by mohla přijít o svojí rodinu byla hroší než to, že by na to Voldemort a jeho nohsledové přišli. Hlavně, že mu to pořádně zavaří.


Sekavým pohybem se otočila na ostatní. Ty se pořád dohadovali o tom o čem se to asi baví Brumbál s Filchem nedivila. Bleskově se obrátila a vyrazila ze síně. Nehodlala nikomu nic vysvětlovat. Navíc byla napůl v transu.


Za sebou slyšela překvapené hlasy. Rozeznala Siriuse, který se za ní rozběhl. To nechtěla, nechtěla aby za ní kdokoli běžel. Věděla ale, že Sirius jí dohoní, že to nemá cenu. V jedné z prázdných chodeb na cestě do společenské místnosti se zastavila a obrátila se na něj.


Oba byli zadýchaní. Mel bojovně vystrčila bradu.


,,Mel,.. co se děje? Proč si tak utekla?" Neznělo to naštvaně spíš úzkostlivě a Mel v očích Siriuse viděla dokonce i strach. To jí úplně odzbrojilo. Sklopila oči k zemi. Teď vůbec nemyslela na Siriusovi nepřehlédnutelné svaly, krásnou tvář a nádherné oči.


,,Tohle,.. tohle si musím vyřídit sama. Do toho,.. prostě nemůžu nikoho jiného zatáhnout." rozhodla se už ve Velké síni. Lily prostě nikoho sebou nehodlala brát. A tím míň Siriuse.


,,A proč Melody? Co se stalo tak strašného?" A pak aniž by to nějak mohla vysvětlit se to z ní začalo všechno sypat. Nevěděla jak se to stalo. Prostě Sirius v ní začal vyvolávat tenhle pocit, že mu můžu říct cokoli. Všechno mu to vyklopila a když už končila oči měla zaplněné slzami a dělala všechno aby se nerozbrečela.


,,…no a já je tam prostě nemůžu nechat samotné chápeš? Prostě nemůžu… k čemu by mi pak byl ten můj dar, nechápu proč jsem to slyšela jenom já. Nejpsíš,… nejspíš to bude asi další ta schopnost.?" zoufale se podívala na Siriuse. Čekala, že jí to začne rozmlouvat, že to není rozumné tam jít a něco podnikat. Sirius však nic neřekl.


Přišel k Mel a objal ji. Přitiskl ji k sobě jak nejvíc to šlo. Mel neprotestovala. Jedna slza jí ukápla. Pak druhá. Kapali jí slzy na Siriusovu košili. Hned to ale zahnala teď nemohla brečet a utápět se v sebelítosti. Teď ne.


Chvíli tam tak stála a utápěla se v Siriusovém obětí. Sirius jí hladil něžně po vlasech. Kdyby to šlo nejraději by jí držel takhle pořád. Mel se ale během chvíle vzpamatovala. Věděl už, že jí jen tak něco neskolí. Že se nesesype na hromádku a bude nečině přihlížet. Něžně se na ní usmál a naposledy jí pohladil po vlasech. Mel si utřela tu trošku slz z obličeje.


,,Bože, co to tady dělám vždyť já musím jít. Musím se připravit promiň." Blekotala by dál kdyby jí Sirius s vážným obličejem nezarazil.


,,Je ti doufám jasné, že nehrozí, že by si tam šla sama. Jdu s tebou. Ať chceš nebo nechceš."


,,Ale." Její argument ale vyšuměl v hlubokém sametovém hlasu Siriuse.


,,Melody, tohle na mě nezkoušej, jdu prostě s tebou. Mě se nezbavíš." Nečekal až něco namítne chytl jí za ruku a rozeběhli se ke společence. Napadlo jí, že Siriuse nemá cenu přemlouvat. Nechala se teda táhnout. Ve společence se bez nějakých řečí každý vydal do svého pokoje.


Mel si ve svém pokoji vzala bundu. Víc nepotřebovala. Věděla že rukavice nebo něco takového opravdu potřebovat nebude. Dokázala se zahřát sama.


Ještě ale musela napsat vzkaz Lily. Nemohla j nechat v úplné nevědomosti. Napsala na malý papírek v pokoji, že se o ní nemusí bát, že ze brzy vrátí. Dál to nehodlala rozvádět. Ujistila se, že hůlku má v zadní kapse u kalhot a vyrazila z pokoje.


Sirius už tam byl. Taky nebyl nijak zvlášť teple oblečen. Vzal si akorát nějakou mikinu.


,,Nebude ti zima?" zeptal se jí.


,,Nebude. Už si zapomněl?" zeptala se ho a na důkaz vytvořila malý plamínek v ruce. Sirius jenom kývnul hlavou na znamení, že pochopil.


,,A tobě?"


,,Možná, že jo. Pokud ale opravdu bude akce. Rychle se zahřeju. O to se neboj."


Když to Mel slyšela docela jí to zarazilo. Ne proto, že si byl Sirius tak zkušený nebo tak. Ale uvědomila si, že se vlastně vůbec nebojí. O sebe ne. O svou rodinu ano. Připadalo jí to zvláštní. Vždycky měla strašný strach. Ze všeho.


Po cestě za hranice školních pozemků toho moc nenamluvili. Mel nemohla myslet na nic jiného než na to jestli nepříjde pozdě. Jestli nejsou už náhodou mrtví. Tuhle myšlenku se snažila co nejrychleji zahnat. Byla hrozně nervní. Sirius to na ní viděl. Věděl ale, že jí teďka pomůže leda to ujištění, že její rodině nic není a ani nehrozí.


Dávali si pozor, aby nikoho nepotakali. Sirius je vedl neznámými uličkami.


Zastavili za Hagridovou hájenkou. Hagrid v hájence nebyl. Odhadovali, že se nejspíš přidal k bojujícím nebo někde nahání jednorožce po lese.


Melody se rozhodně podívala na Siriuse. Chytla ho za ruku. Sirius jí pěvně stiskl a oba se najednou otočili na místě. Ruku v ruce se přemístili na to místo na které Mel myslela. Na jednu stranu byla ráda, že vedle sebe Siriuse má. Ale už teď se bála, že se mu něco stane.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni....

....

Komentáře

1 ... ... | 5. října 2008 v 8:39 | Reagovat

super kapča, doufám, že bude brzo další...

2 Agi Agi | 23. října 2008 v 16:29 | Reagovat

krásná kapitolka.....těším se na další =D

Ach jo...nesnáším otevřené konce....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama