12. Ztráta

1. listopadu 2008 v 20:37 | Arya-Melody |  ...Hříčky osudu...
Takže je tu nová kapča... hlavně bych si přála slyšet vaše názory.. to je jediné co bych od vás tak žádala... tak ať se vám líbí... a omlouvám se za případné chyby...

Arya-Melody


Melody napůl čekala, že uvidí jako vždy, když jsem přijela ulici obydlenou obyčejnými rodinnými domky. Bílý plot, který odděloval jejich zahradu od vždycky uklizeného chodníku. Byla to slušná čtvrť většinou milých lidí. Nebyli tu jen kouzelníci. Mudlové se tu s nimi normálně bavili, i když vůbec netušili co jsou doopravdy zač.
Melody tu zažila hezké chvíle ve svém životě i když poslední dobou spíš pobývala v Bradavicích. V té době kdy nebyla v Bradavicích byl tohle její domov. Spolu s rodinou.
Když uviděla tu spoušť, která byla všude kolem ní nemohla tomu ani uvěřit. Zběsile pobíhající lidé. Ohořelá ulice. V davu zahlédla starou sousedku, která vystrašeně volala něčí jméno. Když koukla přes vyhořelý dům na druhou ulici nevypadalo to tam o nic lépe.
Zkoumala okolí. Uvědomila si kvůli čemu tu vlastně je až když uviděla prvního Smrtijeda, který vylezl z domu několik metrů od ní a Siriuse. Divoce se smál a metal všude kolem sebe kletby. Ulice prostě celá vypadala jako v ohnivé lavině. Všechny domy ještě nebyli úplně shořelé spousta z nich tu ještě normálně stála byly akorát vydrancované. Ani tak to ale nebyl hezký pohled.
Bleskově se otočila a zamířila k jejich domu. Viděla už na dálku, že jejich dům patří mezi ty, kde už Smrtijedi byli. Zatím ale normálně stál. Nebrala ohled na Siriuse vlastně na něj úplně zapomněla.
Rozeběhla se přes ulici plnou lidí k jejich domu. Přeskočila plot a poté vešla domovními dveřmi které byli vyvrácené. Pobíhala po domě a hledala jestli tu někdo není z její rodiny. Volala jejich jména, překračovala hroudy rozdrceného nábytku, spousty skla, všude bylo plno rozházených věcí.

,,MAMI!! TATI!! KDE SAKRA JSTE?" Zoufale vzdychla. Sirius celou dobu chodil za ní. Pomáhal jí hledat ale už předem si myslel, že v tomhle domě nikdo není.
Mel přeběhla k oknu v ložnice a podívala se na ulici. Takhle z výšky to vypadalo ještě hůř. Měla ale přehled viděla všude, takže se snažila najít svou rodinu. Sirius stál za ní a zděšeným pohledem sledoval ulici. Rodiče Melody neviděl, nevěděl jak vypadají.
Zběsile kmitala očima a hleděla na přelidněnou ulici. Začínala panikařit rodiče ani bratry nikde neviděla, akorát spousta lidí.
V jednom z houfů uviděla pár lidí z ministerstva. To jí svitla naděje, že jsou možná rodiče už dávno v bezpečí. Deset metrů od nich však zaregistrovala houf dalších lidí. V černých pláštích. A to už fakt nebylo dobré znamení.
Zahleděla se na to místo trošku víc. Uprostřed byli nějací lidé. Asi čtyři. Klečeli na koulenou a houf Smrtijedů se zle smál. Jeden na ně mířil hůlkou. Občas se sebou osoba na kterou mířil bolestně zaškubala, až se svalila na zem. Pak to Mel konečně trklo. Nebyli to žádní neznámí lidé. Byla to její rodina. Až teď si uvědomila, že mamka má na sobě svoje oblíbené šaty a taťka své brýle. Mike a Jack stáli roztřeseně za nimi se svázanýma rukama.
Mel zalapala po dechu a okamžitě vyrazila z domu. Běžela tak jak ještě nikdy. Nevnímala okolí v hlavě měla jenom myšlenku co nejdříve se dostat k rodičům a zastavit Smrtijedy. V hlavě jí bušilo upozornění co chtějí Smrtijedi udělat. Věděla to. Nechtěla si to ale připustit, že by se to mohlo stát právě jí.
Sirius se rozeběhl zase za ní. Všiml si houfu Smrtijedů. Po cestě zahlédl i pár známých lidí, kteří pomáhali zraněným.
Když Mel konečně zahlédla místo kam mířila zavalil ji vztek, když teď zblízka viděla co Smrtijedi dělají její rodině. Snažila se zrychlit kolem byli ale lidé tak musela zpomalit.
Šla dál rychlím krokem. Odstrkovala lidi kteří se jí pletli do cesty. Když byla ještě blíž vytáhla hůlku. Jeden ze Smrtijedů si jí v tu chvíli všimnul. Zřejmě mu došlo, kdo je, když se podíval na podobu matky s dcerou.
Melodyina maminka brečela. Otec se k ní šoural po hliněné zemi. Chtěl jí obejmout. Mike a Jack seděli na kolenou a vyděšeně hleděli na muže v černém plášti. Všichni byli celý ušpiněný a vyděšení.
Melody věděla kdyby rodičům nesebrali hůlky, že by je všechny dostali na kolena. Byli to dobří kouzelníci.
Když už Mel chtěla vyřknout s úst nějakou kletbu a natáhla ruku z hůlkou Smrtijed to udělal dřív. Nemířil však na ní. Mířil na otce a druhý Smrtijed vedle něj zamířil na matku. Oba vyřkli kletbu dřív než Melody stačila něco říct.
Najednou jakoby se vypnul zvuk. Melodyiných úst nevyšla ani hláska. Byla úplně v šoku. Zděšeně hleděla na svoje rodiče. Stále čekala, že oba vyskočí na nohy a začnou se zuřivě být v nadcházející bitvě se Smrtijedi. Nic se ale nedělo. Mick s Jackem se jako na povel rozbrečeli.
Vzpomněla si na to jak četla v Denním věštci o nějaké rodině, kde vyvraždili rodiče. Tenkrát si nedokázala představit jaké to je. Teď už ale ano. Nemohla uvěřit tomu, že se něco takového stalo právě jí.
Pak se ale Melody probrala. Ještě má přece bratry. Musí je zachránit. Nemůže tady jen nečině přihlížet. Další dva Smrtijedi ale zase zvedli hůlky a chystali se vyřknout ty dvě odporná slova. Mel to ale už nechtěla dopustit.
V tu chvíli se k ní ale přihnal Sirius a okamžitě namířil na jednoho ze Smrtijedů. Mel zas na druhého, který mířil na Jacka. Oba spadli hned na zem, když je kletby zasáhli.
Sirius neváhal a okamžitě se zapojil do bitvy. Mel se jenom snažila ubránit přicházejícím zábleskům světla. Chtěla se dostat k rodičům a bráškům. Nevěděla ale jak to udělá když kolem bylo asi dvacet Smrdijedů. Nějakým způsobem se jí k nim ale podařilo dostat. Z dálky na ně už volala. Jack jí odpovídal poznala ho ale nikde neslyšela Mika.
Když se jí naskytnul celý pohled na rodiče a dva mladší bratry vypadalo to ještě dvakrát hůř než před chvílí. Mike nikde nebyl Jack tam seděl a tvářil se hrozně vyděšeně s uplakanýma očima. Když uviděl Mel okamžitě se zvedl ze země a bežel jí vstříc. Záměrně se vyhla dalším pohledům na rodiče. Teď musela zachránit to co ještě šlo.
Jack ji objal a nehodlal se jí ani za nic pustit. Mel ho vzala za ty jeho malá ramínka klekla si na kolena a postavila ho proti sobě. Jack začal rychlostí blesku blábolit.

,,Mel, Mel… já nevím co se stalo. Chtěl jsem jim pomoct ale,.. ale,.. já nevěděl co mám dělat a … a Mike někam běžel .. volal jsem na něj ale neviděl jsem ho, nikde.. Mel…,!"
,,Jacku, Jacku!" Promluvila na něj Mel. Poprvé jemně pak musela trochu zakřičet. Byl k nezastavení.

,,Jacku, poslouchej mě. Teď mi řekneš kudy běžel Mike ano??"
,,Ale,… ale Mel já opravdu nevěděl co mám dělat Mel promiň."
,,Jacku, vždyť já vím, že ty za nic nemůžeš. Kudy běžel Mike? Pamatuješ si to?" Zkoumavě se na něj podívala a rychle omrkla okolí.
Většina Smrtijedů se teď zuřivě bili s lidmi, které Mel v životě neviděla. Všimla si i Siruse, kterého málem nepoznala když skolil dva Smrtijedy stojící proti němu.

,,No, já nevím Mel,.. nejdřív tady seděl,.. a .. a pak najednou se zvedl.a,." Jack už to nestihl doříct, protože v tu chvíli ho Mel sebou přirazila k zemi, když je málem trefila jedna z kleteb. Když Jack zvedl svojí malou blonďatou hlavičku vypadal ještě vyděšenější než předtím.

Mel se na něj podívala a s naléhavostí v hlase řekla.

,,Jacku, kam běžel Mike?"

,,No,.. no asi tudy." Řekl k Melyině obrovskému ulehčení a ukázal směrem vpravo od místa, kde teď stáli. Když ale uviděla, že právě na tom místě byla ta nejhustší bitva moc se jí projít tím místem nechtělo. Ne kvůli tomu, že by se jí něco stalo ale bála se, že se stane ještě něco Jackovi. A navíc se ani nechtěla domýšlet co se stalo nebo stane Mikovi.

,,Dobře, ani za nic se nepustíš mí ruky ano Jacku?," Jack zakýval hlavou a ani nedutal.
,,poslechneš cokoliv co ti řeknu jo? Nechci aby se ti něco stalo." Jack znova zakýval.
,,A hlavně buď co nejvíc skloněný k zemi." Jack se křečovitě chytl Melodyiny ruky a vystrašeně se zahleděl vpřed.

,,Tak jo." Mel se zhluboka nadechla a vyrazila rychlým krokem k houfu bijících se lidí. Skoro běžela. Přitom vytáhla hůlku a sem tam vystřelila nějakou kletbu na jednoho ze Smrtijedů. Stále se snažila věci udělat tak aby nikdo nezjistil její schopnosti. Za sebou táhla malého Jacka, který si kryl rukama hlavu kdykoli se ozvala nějaká hlasitá rána nebo výbuch.
Každou chvíli se Melody s Jackam blížili víc a víc k jejich cíli a Mel měla hroznou tíhu na prsou, když si uvědomovala ten fakt, že svoje mrtvé rodiče nechává ležet za sebou.
Když se už konečně dostali tam kam chtěl Mel se snažila zahlídnout druhou malou blonďatou hlavu. Často cítila jak jí málem už vyklouzla Jackova ruka. Vždycky jí ale nějak udržela.
Volala Mikeovo jméno. Jack se skláněl vedle ní a Mel měla občas pocit, že začíná brečet. Přála si však aby to tak nebylo. Teď nemohla ještě uklidňovat Jacka. Neustále se otáčela a snažila se zachytit nějakou stopu. Známku toho, kde by mohl Mike být. Přitom pevně držela Jackovu ruku.
Všude byl strašný zmatek. Lidé křičeli. Děsilo jí to. Kolik mudlů a kouzelníků při tomhle umře? Odpověď neznala ale přála si aby tohle byl jen sen.
Náhle se jí ale na jedné straně uvolnil pohled na to co si právě nepřála. V jednu chvíli jí zastínil pohled jeden ze Smrtijedů. Nečekala a okamžitě na něj vyslala omračující kletbu. Doufala ale, že se jí to jenom zdálo. Jenomže ne.
Mezi bojujícími lidmi stál tlustý malý Smrtijed a mířil hůlkou na malého blonďatého chlapce. Mel zalapala po dechu když slyšela jakou kletbu na něj Smrtijed vysílá.

,,Cruciatus!" Zařval a ještě se u toho smál. Mike se na zemi zmítal ve vlnách nesnesitelné bolesti. Mel se nahrnuli slzy vzteku do očí. Ani o tom nijak nepřemýšlela a vystřelila jí ruka od těla s mohutným plamenem mířeným jen na toho Smrtijeda. V tu chvíli si neuvědomovala co to vlastně udělala a nijak jí to ani nezajímalo.
Smrtijed se s mohutným řevem skácel na zem v plamenech, které ho ovívaly. Pak ruku spustila. Okamžitě přeběhla k Mikeovi. Ten ležel na zemi s rozpřáhnutýma rukama a mělce dýchal. Občas Mel připadalo, že skoro nedýchá. Klekla si a opatrně ho vzala do náruče.
Vůbec si neuvědomovala, že v tu chvíli se na ní otáčí každý člověk v okruhu několika metrů. Pohladila Mika po vlasech. Pak zvedla hlavu a všimla si všech těch lidí, kteří na ní upírali pohled. Jeden ze Smrtijedů neváhal a okamžitě pozvedl hůlku.

,,Tak tohleto bych nedělala." Řekla Mel neobvykle hlubokým hlasem.

,,A proč ne?" Odpověděl vysmívajícím hlasem Smrtijed. Vypadal jako člověk, který je docela oprýskán bitvami. Melody hádala, že v kouzlení bude určitě hodně dobrý. Ale v jedné věci na ní neměl.

,,Myslíš si, že bys mě mohla překonat? Ty? Malá, bezvýznamná holka? Nesnaž se mě rozesmát." Tohle Mel ještě víc navztekalo. Tak on si myslí, že má na její schopnosti? Měla pocit jako by se jí stále zvyšovala chuť používat neustále svoji moc. Cítila jak jí od nohou pomalu postupuje teplo. Odstín kůže se jí při tom postupu také měnil. Měla pleť jakoby načervenalou a skoro průsvitnou. Oči jí rudě žhnuli. Tak jako tehdy v knihovně.
Sirius to sledoval s povzdálí. Stále na něj útočili nějací Smrtijedi musel se také bránit, takže neměl šanci nijak zasáhnout. Něco mu ale stejně říkalo, že čas kdy Melody bude muset vše odhalit by stejně jednou přišel, takže teď tomu nebude dělat přítrž. Jen měl o ní strach. I o její bratry.

,,Vážně? To si trochu moc věříš!" Řekla rozhněvaně. Opatrně položila hlavu Mika na zem a vstala. Až teď si uvědomovala, že se třese po celém těle. Hněvem.

Smrtijed už neodpověděl ale v okamžiku udělal miniaturní pohyb z hůlkou. Mel to zachytila a v blesku měla ruce nahoře a šlehal jí z nich prudký oheň. Dokonce odrazil i kletbu, kterou Smrtijed vyslal. Teď ležel na zemi a ovívali ho plameny. Několik dalších Smrtijedů okolo zběsile pobíhalo a snažilo se vyslat na Mel další kletbu oheň ale všechny odrazil. Byl tak silný, že jím nic neprošlo.
Mel upínala svojí veškerou mysl na to aby toho Smrtijeda uškvařila za živa. Až po chvíli si všimla, že ostatní na ní vysílají kletby. S toho faktu začala nesmyslně šílet. Byla jak zbavená všech smyslů. Celá její duše se teď oddala té straně fénixe. V téhle podobě by byla pořád, kdyby neměla svojí lidskou podstatu.
Oheň se jí začínal ovívat okolo chodidel. Začal vát silný vítr. Pomalounku se jí začali zvedat nohy. Vůbec si toho nevšímala, vnímala jen moc, která se jí teď drala z těla napovrch. Oheň se jí od chodidel ve víru rozšířil až do pasu. Z rukou jí stále planul ten ohnivý žár. Pod sebou už měla půl metru nad zemí. Byla skoro celá ovinutá ohněm. Oblečení jí jakoby shořelo a už na sobě žádné neměla. Pak se jí vydral z hrdla zmučený výkřik. Z rukou jí vyšlehl ještě větší plamen a zahltil všechny Smrtijedy. Ostatním oheň ale vůbec neubližoval. Jen těm, na které měla Mel neuvěřitelný vztek, který byl k nezastavení. Dost Smrtijedům se ale podařilo utéct. Byli už předtím trochu dál pro jistotu a teď to pro ně bylo snadné utéct. Po tomhle výbuchu už Sirius neměl s kým bojovat. Rozhlédl se a zjistil, že se k nim žene Brumbál. Přiběhl k Siriusovi.

,,Tak tohle už neututláme." Řekl Sirius a rozeběhl se k Melodyiným bratrům. Jack, který byl vzhůru seděl na zemi u Mika. Sirius k nim přiběhl neptal se vzal je oba do náručí a odvedl k Brumbálovi. Jack neprotestoval. Vypadalo to jakoby ani nevnímal.
Melody byla stále ve vzduchu. Se zavřenýma očima vysílala oheň na všechny Smrtijedy. I na ty, kteří teď leželi na zemi a křičeli neutichající bolestí.
Pak ale přišel zlom. Oheň byl slabší a slabší. Až přestal úplně. Mel spustila ruce oheň se stáhl zpátky do ní. Oblečení se znovu objevilo. Omdlela. Spadla na zem a už se nehýbala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni....

....

Komentáře

1 Kris Kris | Web | 5. listopadu 2008 v 14:37 | Reagovat

ZAJÍMAVÉ.

2 Annie Annie | 5. listopadu 2008 v 15:25 | Reagovat

to bylo pěkný;-).....trošku smutný a tragický ale pěkný

3 bláňa bláňa | 3. prosince 2008 v 20:48 | Reagovat

hezky, tak to se mi líbí!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama