III.Příčná ulice II./II.

30. listopadu 2008 v 16:41 | Arya-Melody |  ...Sobě nesouzeni...


Ahoj všichni mám tu konečně novou kapču k mé druhé povídce.... Ok nezdržuju a vy čtěte a pište komenty... vaše...
Melodya



Byli jsme zrovna s Lily v obchodě, kde se kupovali ty zvláštní hábity co nosili všichni studenti na škole a já na sobě měla jeden z nich. Abych řekla pravdu nebyli moc pohodlné. Skládaná sukně mi byla až moc krátká a já sukně vůbec neměla v lásce. Na ramenou přehozený plášť, který měl být sepnutý stříbrnou sponou. Rukavice i šálu na zimu jsem měla už zabalené.


Obskakovala mě malá a příjemně vypadající paní. Připadalo mi to dost uhozený. Nebyla jsem na tohle zvyklá v našich obchodech se to tak vůbec nedělo. Tam jste si prostě vybírali.

Když už mě začínali bolet ruce i nohy při divné póze, kterou jsem musela absolvovat při všemožném měření kouzelným metrem. Tak paní Malkinová konečně mávla rukou na důkaz toho, že je hotovo.

Úlevně jsem uvolnila všechny napjaté svaly v mém těle. Už jsem se těšila na slíbenou zmrzlinu od Lily, většinu věcí jsme už měli nakoupených a když jsem se na ní podívala bylo mi jasné, že ona už taky.

Sestoupila jsem ze stupínku na kterém jsem stála když paní Malkinová upravovala můj budoucí hábit. Sedla jsem si hned vedle Lily na židli a nazouvala si moje botasky. Zmučeně jsem se na ně podívala. Asi je za chvíli nebudu moct nosit. Když jsem přesunula pohled na moje budoucí boty. S radostí bych se v tu chvíli vrátila ke starému mudlovskému životu. Chvíli jsme pak ještě čekali než mi hábit a to všechno zabalí.

Jednoduše když nám už zbývala koupit jenom hůlka byli jsme obě rádi. Já na sobě ani neměla pořádné oblečení a moc teplo nebylo, takže jsem si už přála být co nejdřív … no vlastně nevím kde.

Domů jsem říct nemohla a v Bradavicích jsem se ještě vážně necítila jako doma, když jsem tam neměla ani svojí vlastní postel. To mi vnuklo myšlenku, kde asi teď budu spát. Doufám, že ne tam, kde jsem strávila předešlou noc.

Zastavili jsme se před docela prázdnou výlohou kde leželi jen dvě staře vypadající hůlky.

,,Na tohle jsem se v prvním ročníku strašně těšila. Tak si to užij. Stejně jako já." Lil se na mě usmála a ukázala rukou na staré prosklené dveře. Vyšla jsem dva malé schůdky a zabrala za kliku.

Místnost nebyla nijak upravená, ale ani jsem nemohla říct, že by nebyla nijak zvláštní. Působila tajemným dojmem a když se z ničeho nic objevil za pultem šedovlasý kouzelník s jakoby pořád udiveným pohledem, už vůbec mi nepřipadala nudná.

Začala jsem být nervózní. Nevěděla jsem co se bude dít přitom, když se mi bude vybírat hůlka. Zaplavila mě vlna pochybností. Snad po mě nebude chtít nějaká kouzla? Tahle představa mi moc na odvaze nedodala. Nakonec jsem si ale řekla, že do toho půjdu po hlavě stejně jako s tím letaxem.

,,Dobré odpoledne slečno,… trochu pozdě na kupování hůlky ne??" zeptal se zvědavě kouzelník. ,,Řekl bych,.. že o hodně pozdě." dodal ještě když si všiml, že mi asi nebude jedenáct.

,,Dobrý den." řekla jsem a se zdviženým obočím jsem se podívala na Lily. Ta mě jen popohnala dál.

Pan Ollivander okamžitě vyšel zpoza pultu s kroutícím se metrem. Přešel ke mně rozpřáhl mi ruce a začal mě měřit kde se dalo. Připadalo mi to dost podivné. Poté nečekaně zabalil metr jedním mávnutím hůlky a zašel do jedné z uliček.

,,Co to má znamenat?" otočila jsem se rychle na Lily když pan Ollivander zmizel. ,,Vždyť jsem tu jak exponát,.. ví vůbec co dělá??" zeptala jsem se jí zvědavě. Lily se jen potichu zasmála. ,,Neboj, bude se ti líbit." jen co to dořekla tak se pan Ollivander znovu objevil za pultem s podlouhlou krabičkou v ruce, která navíc ještě byla podivně zaprášená.

,,Zkusíme tuhle, musíte pořádně mávnout, podle mě bude hodně svéhlavá." otevřel krabičku opatrně z ní vytáhl hůlku a podal mi ji.

Vykuleně jsem na něj zírala ale převzala jsem od něj hůlku. Chvíli jsem tam s ní ještě jak trubka stála ale pak jsem s ní mávla.

Pak jsem si ale řekla, že to nebyl moc dobrý nápad, když olejová lampička, kterou měl pan Ollivander položenou na pultě jakoby explodovala.

Polekaně jsem se na něj podívala a hned jsem položila hůlku na pult.

,,P.. promiňte." vykoktala jsem, když jsem se ale koukla na pana Ollivandera, který si jen vzdychl a šel evidentně znovu pro novou hůlku.

,,Nejste vy trochu moc temperamentní? Nebo .. jak bych to jen řekl… no to je teď jedno ale musíme vybrat jinou. Trochu jsem se minul v odhadu." dál si ještě něco pro sebe mumlal já jsem ho ale už neposlouchala. Znovu jsem se otočila na Lily, která se zase smála a jen nevědomě zakroutila hlavou.

,,U mě se trefil na tu první." otočila jsme se znovu k pultu a zaposlouchala do řečí pana Ollivandera. Teď jsem se dvojnásob těšila na to abychom už byli u zmrzliny. Začínala jsem už uvažovat jakou si dám.

,,Aby jste věděla. Hůlka si vybírá kouzelníka. Takže je docela složité určit tu, kterou by jste zrovna vy potřebovala. Doufám ale, že už to tahle bude." vyšel z jedné obvzlášť zaprášené uličky a položil na pult ještě zaprášenější krabičku. ,,Cesmínové dřevo, žíně z jednorožce, dvanáct palců, poddajná a pružná. Ideální hůlka podle mě."

Když mi hůlku podal tak už jsem na nic nečekala abych to měla co nejdříve za sebou. Potom co jsem mávla se však nic nerozbilo nic nespadlo ani nic jiného. Za to jsem byla nanejvíš vděčná.

Z hůlky se řinula jakoby namodralá záře a omotávala se kolem mého těla. Když už se zdálo, že přes ni nemůžu být vidět zmizela. Šokovaně jsem se rozhlédla po místnosti. Lil se culila a když jsem se podívala na pana Ollivandera také se usmíval.

,,Myslím, že z vás bude dokonalý pár. Už jsem si začínal říkat, že tahle hůlka nikdy nenajde partnera." přešel k pultu zahodil prázdnou krabičku na hromadu jiných prázdných krabiček, a vytáhl ze šuplíku papír.

,,Tak to spočítáme ne?"

S novou hůlkou v ruce, kterou jsem ještě stále zkoumala jsme došli až ke zmrzlině. Vypadala docela zvláštně. Rukojeť byla zajímavě zdobená vším možný. Nakonec mě ale Lily donutila ji zastrčit aspoň do kapsy.

,,Skočím tam, jakou by sis dala??"
,,Čokoládovou a citrónovou. Moje nejoblíbenější. Já jdu teda zatím zabrat stůl."

Otočila jsem se a rozhlédla po volných místech. Nakonec jsme si sedla ke stolu který byl co nejdál od všech návštěvníku. Všechny ostatní věci jsem položila na vedlejší věci a čekala na Lily.

Za chvíli se Lil vrátila z dvěma obrovskými poháry. Opatrně je položila na stůl a já na ně vyjeveně zírala.

,,Prosím tě, zbylo ještě něco s těch peněz co nám dala profesorka?" zasmála jsem se tomu.

,,Já jenom, že tohle nesním ani kdybych chtěla.."

,,Neboj, já to taky spořádala,.. ono je to totiž strašně dobrý… a po dnešním dni si to zasloužíme ne??"

,,Vážně? Já bych hádala, že ty toho do sebe nasoukáš nanejvíš půlku.."

,,Tak to mě podceňuješ. Jendou se mi povedlo do sebe nasoukat i dva." podívala se na mě jako ublíženě Lil.

,,Promiňte, opomněla jsem vaši výkonnost." Řekla jsem se smíchem a pustili jsme se do zmrzliny.

Celou dobu u zmrzliny, která byla moc dobrá přesně jak říkala Lily jsme toho probrali až až. Někdy jsem měla i pocit, že se Lily docela podobá Lucy. Nakonec ale Lily zavelela na odchod.

Na jediné na co jsem se netěšila bylo cesta lexem. Vůbec to nebylo příjemné ani v nejmenším. V Děravém kotli už na mě naštěstí nikdo tak vyjeveně nekoukal, protože tam bylo už dost zaplníno, ale stejně, když jsem se objevila znovu v krbu profesorky McGonallagové byla jsem docela ráda. Oprášila jsem ze sebe všechny saze a rychle vyšla z krbu aby měla Lily volný průchod.

Nemusela jsem dlouho čekat. Obtěžkáni všemi možnými taškami a krabicemi a samozřejmě mou novou hůlkou, jsme se dostali až do té věže, kde jsem přespala.

Byla jsem ráda, že je hodina a všichni studenti se učí. Nestála jsem o přílišnou pozornost. Všechno mi to stačilo o snídani, kde jsem si připadala jak na vyhlídkovém molu.

Lily mě zavedla do hlavní Nebelvírské společenské místnosti. Bezradně jsem se na ní podívala a čekala jestli něco nevymyslí.

,,Víš co? Dáme to k nám do ložnice. Není tam sice žádná volná postel ale to pak zařídíme." To bylo pro mě přímo vysvobození. Vážně bych nevěděla co bych dál dělala. Začala jsem Lily zběsile děkovat. Kdybych nebyla obtěžkaná všemi těmi věcmi klekla bych si snad i na kolena.

,,Lily ty si můj anděl. Asi bych si hodila mašli, kdyby mě zase dali k těm klukům." sebrala jsem krabici ze země která mi právě spadla a pokračovala za Lily po schodech.

Nakonec jsme se dostali k dřevěným dveřím na kterých byla cedulka s nápisem čtvrtý ročník.

,,Máš štěstí, že tu nejsou moje spolubydlící. Budeš z nich opravdu nadšená až je uvidíš." Lily kopnutím otevřela dveře a jen co vešla do kruhové místnosti tak hodila na postel všechny krabice a tašky.

Šla jsem hned za ní a položila jsem všechny věci na zem. Pak jsem si sedla hned vedle Lily na protější postel.

,,Kdyby tě teď Adriana viděla, nejspíš by tě uškrtila. Je hrozná na pořádek. Na její postel nesmí nikdo ani šáhnout."

,,Tak to má asi smůlu. Mě teď nikdo s té postele nedostane. Na to jsem moc stahaná. Kolik je vůbec hodin?" zeptala jsem se Lily. Po tom co jsme bloudili podle mě v úžasné Příčné ulici jsem ztratila pojem o čase.

,,No půl třetí. Za chvíli bude končit vyučování. A já promeškala celý den. Škoda měli jsme lektvary a zrovna jsme měli probírat hrozně zajímavou látku. Ty se nemáš. Budeš se toho muset hodně doučit. Tři roky pozadu. To nebude jen tak něco."

Zmučeně jsem se na Lily podívala. Tohle mi ještě nedošlo. Myslela jsem celou dobu na jiné věci a podle všeho co jsem tu zatím viděla všechno funguje skoro stejně jako v mudlovských školách. Takže, jenom učení. Pořád jsem si ale říkala, že jestli jde opravdu o kouzla, tak to prostě nemůže být taková nuda jako počítat Phytagorovu větu.

,,To máš asi pravdu. Jsem zvědavá jestli to zvládnu. Doufám, že mi v tom ta moje hůlka aspoň trochu pomůže." vytáhla jsem jí z kapsy a znovu jsem si jí prohlížela.

,,Ten pan Ollivander je opravdu .. zvláštní co?" zeptala jsem se Lily a odtrhla jsem pohled od hůlky.

,,No.. mě se líbí. Je úžasné, že toho ví tolik o hůlkách." odpověděla mi rozjařeně Lily. Začínala jsem si říkat, že Lily je v kouzlení určitě hodně chytrá. I když přede mnou nepoužila zatím žádné kouzlo.

,,Každopádně vyrábí hezké hůlky. To se mu nedá odepřít."

Jen co jsem to dopověděla ozvali se hlasy, které se stále přibližovali. Bylo to spíš takové nastrojené chichotání. Což mě dovádělo přímo k šílenství. Dělali to vždycky holky u nás ve škole a zrovna na to jsem byla docela dost alergická. Jednoduše jsem už teď věděla, že je v žádném případě nebudu mít ráda ani se s nimi nebudu moc dobře snášet. V tuhle chvíli jsem jenom mohla doufat, že mám halucinace, a že se mílím.

S Lily jsme se jako na povel otočili ke dveřím a koukali jaké zjevení se v nich objeví. Bylo to horší než jsem předpokládala. Bezradně jsem se jenom otočila na Lily.

,,Tohle je na mě moc. Vážně z nich budu nadšená jo??" Lily se uchechtla.

,,No jasně, když si budeš potřebovat půjčit příručku kouzel na úpravu nehtů, máš tu rovnou dvě dárkyně." Lily ukázala ke dveřím, kde se objevili dvě křečovitě roztáhlé tváře nepřirozeným smíchem.

Příručku na úpravu nehtů jsem teda fakt neměla, ale hlavou mi proběhla jen jedna myšlenka. Tohle mají kouzelnické a mudlovské světy stejné. Všude se najdou fifleny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LaFille LaFille | Web | 4. prosince 2008 v 19:11 | Reagovat

fajne kapitola

2 hwesa hwesa | Web | 31. prosince 2008 v 11:38 | Reagovat

jeee... pekná poviedka, nehodíš sem nejaké pokračovanie?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama