14. Zrcadlo

20. prosince 2008 v 21:07 | Arya-Melody |  ...Hříčky osudu...


Na úvod bych akorát chtěla říct to, že vám možná ta kapitola příjde krátká, ale jsou v ní dost poctatné věci, takže by jste si to určitě měli přečíst. Těším se na komentíky... Za každý budu vděčná. JO A PŘÍŠTĚ MÁM PRO VÁS PŘEKVAPENÍ..:-D

Arya-Melody




Melody pomalu kráčela po temné chodbě. Už se stmívalo a ona jako vždy už týden chodila denně po chodbách a bloumala o všem možném. Bylo po Vánocích a nedalo se říci, že by proběhli nějak vesele. Dárky už sice měla nakoupené a všem, které měla ráda něco dala. Lily a ostatní jí taky něco dali, ale bylo to vše neobyčejně zamlklé a smutné. Ještě stále byli prázdniny, takže Bradavice byly skoro prázdné. Všude byla vánoční výzdoba- dvanáct stromů ve Velké síně, vyleštěné brnění a spousty dalšího. Duchové na chodbách zpívali koledy a ti co zde zůstali na Vánoce si užívali zimních radovánek a volného času. Koulování, bruslení atd.
Mel se zastavila u jednoho z oken a pozorovala jezero. Bylo skoro celé zamrzlé, až na jeden malý kousek, kde plavala obrovská oliheň. Slunce, které bylo slabé a moc nehřálo se odráželo na zmrzlé ploše. Skupinka dětí se zrovna koulovala na okraji jezera. 'Kdyby se to všechno nestalo, teď bych byla mezi nimi.' Přejela pohledem k Zapovězenému lesu a proběhlo jí hlavou vše co se tam stalo. 'Právě tady to všechno začalo.' Na tváři se jí vyloudil malý smutný úsměv. Chtěla by vrátit čas.
Navíc ani nemohla navštívit bratry. Brumbál říkal, že to bude lepší pro jejich bezpečí. Až se situace uklidní tak za nimi prý bude moci jet. Jenže ona nechtěla být v Bradavicích a nemít tu moc uklidnit své brášky. Vždyť jsou ještě malí a právě jim zemřeli matka i otec. Vyčítala si, že nedokáže přimět Brumbála, aby jí k nim zavedl.
Z myšlenek jí však vytrhly dusající kroky. Otočila se směrem, kterým byly slyšet a hned uviděla jejich původce. Byl to Sirius.
Od smrti jejích rodičů se pořádně neviděli. Melody se mu záměrně vyhýbala. Aby řekla pravdu vyhýbala se každému. Prostě chtěla být sama. Naposledy s ním prohodila pár slov o Vánocích, kdy to bylo spíše jen z nutnosti. Sirius se zasekl a zastavil. Měl ruce v kapsách a okamžitě je vyndal. Mel stála zrovna na rohu z jedné ze zatáček, takže byli tak metr od sebe.
,,Ahoj." Pozdravil Sirius a zkoumal jí pohledem. Jako vždy měla okolo očí rudé kruhy. Přesně věděl čím to je.
,,Ahoj, kde se tu bereš? Myslela jsem, že si někde s Jamesem." Zeptala se ho jen aby nestála řeč.
,,Ne, to nejsem. Zrovna je s Lily. Před chvílí šli ven." Melody jen zakývala hlavou, že ho slyšela a následovala dlouhá trapná chvíle ticha. Sirius se ošíval a Melody se začala dívat znovu z okna. A pak Sirius vykřikl:
,,Mel takhle už to nejde. Já už to nevydržím. Od té doby co ses probrala jsem s tebou pořádně nemluvil snažil jsem se, ale… já už nevím co mám dělat. Děsí mě představa, že se trápíš a já vím, že se trápíš. Chci ti pomoct, ale nevím jak. Jsi do sebe strašně uzavřená a je to čím dál horší. Chci ti pomoci tak mi prosím řekni, jak." Přišel k ní o něco blíž a snažil se jí dívat do očí. Nebylo pro něj lehké tohle říct. V rodině, v které žil se naučil nikdy neukazovat své city a tohle mu připadalo spíš jako tutové doznání.
Melody na něj koukala a nic neříkala. Do očí se jí zase řinuli slzy. Začínalo jí to lézt na nervy ještě více než obvykle. Připadalo jí, že už začíná být trošku více přecitlivělá hysterická. Nevěděla však co by měla na to Siriusovi říct.
Sirius pozoroval jak na něj jen Mel kouká se smutkem v očích. Už nehodlal stát. Věděl, že ona to neudělá a nevyčítal jí to. Pomalu k ní přešel a objal ji. Mel byla ráda víc než čekala. Sirius jí hladil po vlasech. Dal jí do nich pusu, do rukou vzal jemně její obličej a donutil jí aby se na něj dívala. Všimnul si, že je pohublý. Hodně zhubla, bylo to na ní vidět.
,,Myslel jsem, že víš, že za mnou můžeš kdykoli přijít a já ti pomůžu." Pohladil jí po tváři. ,,Vždyť já vím." Smutně se na něj usmála, Sirius jí políbil na tvář a ještě jednou jí objal.
,,Pojď někam, kde je klid. Ať chceš nebo nechceš teď už tě nepustím." Dal jí ruku kolem ramen a zamířili směrem ke Komnatě nejvyšší potřeby. Mel si až teď uvědomila jak jí Sirius chyběl. Nemohla tomu ani uvěřit. Přes to všechno jí fakt, že jí Sirius má rád a že už je aspoň tohle tak, jak to bylo před smrti jejích rodičů jí strašně uklidňoval. Aspoň v to doufala.
Když dorazili ke Komnatě nejvyšší potřeby a Sirius třikrát přešel okolo zdi a objevily se dveře Melody zaváhala. Zasekla se kousek ode dveří.
,,Co se děje? Něco se stalo?" Všiml si Sirius její nejistoty, když šel kousek za ní.
,,Ne,… ne všechno je v pořádku." Ujistila ho Melody hned a poté šáhla na kliku a otevřela dveře.
Uvnitř bylo vše jak si pamatovala z jejich zatím posledního cvičení. Velká knihovna na jedné stěně. Při tom si vzpomněla, že má ještě nějaké knihy u sebe, že je musí vrátit. Na druhé ohromné zrcadlo, které do sebe pokaždé když na něj vyslala oheň vsálo jeho plameny. To bylo zatím to jediné co objevili se Siriusem. A na poslední stěně, kde byly také dveře bylo pár křesel a krb v kterém vesele plápolal oheň.
Mel popošla kousek ode dveří aby mohl projít i Sirius a stále se rozhlížela. Srdce jí bušilo neuvěřitelným způsobem. Pomalým krokem šla k zrcadlu. Sirius jí mezitím pozoroval a nic neříkal. U zrcadla se zastavila a pozvedla ruku, aby si mohla ohmatat dobře známé znaky. Mnohokrát se Siriusem řešili jejich význam. Nikdy se jim však nepodařilo přijít na to k čemu jsou, nebo k čemu by mohli sloužit. Přejížděla po nich a pak se dotkla zrcadla v kterém se odrážel její odraz. Bylo studené. Což bylo nezvyklé, protože v její přítomnosti bylo na většině místech horké. Zkoušela to ještě na dalších místech, ale všude dosáhla stejného výsledku. Zklamaně sklopila oči a povzdychla si. Sirius to pozoroval se staženým obočím.
,,Co se děje Mel?"
,,Je studené."
,,To je divný, většinou úplně hoří co? Možná to bude tím, že už jsme dlouho necvičili." Sirius to dořekl a Mel se na něj zkroušeně podívala.
,,Ne,.. tím to nebude." Řekla potichu a znovu se podívala do zrcadla. Ruku měla stále na studeném povrchu.
,,Jak to myslíš?" Zeptal se znepokojeně Sirius a přešel k Melody. Chytl ji za ruku, kterou měla položenou na zrcadle.
,,Máš jí úplně ledovou." Poznamenal a vzal do svých teplých a energických rukou i tu druhou.
,,Jo, to se mi teď stává pořád." Řekla Mel suše. Podívala se na Siriuse a viděla jak na ní nechápavě hledí. Měl v očích zmatek.
,,Jak to myslíš?"
,,Tak jak to říkám Siriusi." Vyklouzla z jeho teplých rukou a popošla kousek dál otočená čelem k zrcadlu. Chvíli bylo ticho až Sirus zase promluvil jako první.
,,Mel, co se vlastně stalo?.. Tam u vás. Když tam byli ti Smrtijedi." Mel se hnedka vybavil pohled na mrtvé rodiče. Zavřela přitom oči. Chvíli bylo ticho. Přemýšlela jak by to měla Siriusovi vyložit.
,,Když, … když ten Smrtijed na mě zamířil tou hůlkou. Nevím jestli si pamatuješ ale bylo to těsně potom co použili kletbu Cruciatus na Mika. Tak… , nevím jak ti to popsat. Prostě se ve mně jakoby vzedmula ta část od fénixů, chvílemi jsem dělala věci, které bych za normálních okolností vůbec neudělala." Mluvilo se jí o tom těžko, ale snažila se to vyložit tak, aby to Sirius co nejlépe pochopil. ,,Ztratila jsem nad tím kontrolu. Navíc.. potom už mi to dokonce bylo jedno. Bylo mi jedno kolik zabiju Smrtijedů. Hlavně když budou trpět. Chtěla jsem jim to prostě oplatit. To co udělali tátovi a mamce. Byla jsem jako zbavená smyslů. Vlastně už jsem to ani nebyla já. A pak," Mel se zasekla otočila se od zrcadla a podívala se na Siriuse.
,,Co se pak stalo Mel?"
,,Pak jsem uviděla tebe," Mel se zas zadívala do zrcadla. ,,a v tu chvíli mi došlo co jsem to vlastně udělala. Chtěla jsem to napravit a jediné co mě napadlo abych tu spoušť napravila bylo to, že ten všechen oheň musím vsát do sebe. Jinak by se rozšířil a to by jste nedokázali uhasit pouhým ,Aguamenty, nešlo by to na to byl ten oheň příliš mocný. Jen já ho mohla v sobě zničit. Jenomže to i na mě bylo trochu moc. Dokázala jsem to sice zničit, ale…" Hlas se jí zadrhl v hrdle. Po tváři jí stekla první slza. Sirius opět zamířil jejím směrem a zastavil se kousek od ní. Koukal na její obličej v zrcadle.
,,Co?" Zeptal se opatrně, ale nebyl si jistý jestli chce odpověď znát.
Mel se nadechla a rychle řekla: ,,Přišla jsem o moc Siriusi. Tu noc co jsme byli u nás." Melody se konečně odvrátila od zrcadla a koukal do jeho očí. ,,Těch čtrnáct dní potom jsem se s tím ve spánku akorát vyrovnávala. Nerozumím tomu, takže ti neřeknu přesně co a jak. Vím jenom to, že už nemůžu používat oheň." Těžce polkla a dál koukala na Siriuse. Ten na ní šokovaně hleděl.
,,Ale.." Mel ho nenechala domluvit a skočila mu do řeči.
,,Siriusi vím to. Proto je mi taky pořád taková zima a mám pořád studené ruce. Stalo se. Vrátit to už nejde." Chvíli na něj koukala a pak se od něj odvrátila a hleděla na svůj odraz. Dokonce jí připadalo, jakoby jí i červené vlasy pomalu bledly zpátky na její přírodní barvu. Už teď nenáviděla ten pohled. Nevěděla zda se s tím někdy smíří.
Poté vytáhla hůlku ze zadní kapsy svých kalhot, namířila na zrcadlo pronesla kouzlo a modrý záblesk z hůlky narazil na jeho povrch. Z místa dopadu kouzla se pomalu šířili praskliny po celém zrcadle. Mel rychle poodešla Sirius instinktivně taky a zrcadlo se sesypalo na zem v menších i větších kusech. Ani Melody se v něm už nemohla vidět. Ztěžka vydechla a v pláči se sesula na zem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bláňa bláňa | 22. prosince 2008 v 23:30 | Reagovat

Ty vole, ještě, že mám šanci prvního komentu!!

Takže je to super!!

Upa mě to překvapilo, jako ona už nemá žádné schopnosti nebo co jako?!

No prostě, ale to přece nejde!

2 moreen moreen | Web | 23. prosince 2008 v 12:29 | Reagovat

hej, to se mi taky nelibi, nemohla bys ty schopnosti nejak pricarovat zpatky, bylo to takovy napinavy..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama