16. Návštěva 1/2

31. prosince 2008 v 16:05 | Aryam-Melody |  ...Hříčky osudu...

Špatná zpráva děcka... ty děcka neberte vážně ale tu špatnou zprávu jo.. kleknul nám počítač. Už tuhle kapitolu píšu kde se dá... u mamky v práci u kámošek ... takže se snažim ale nedivte se když nějaká kapitola přibyde trochu později, ale budu se snažit to psát všude... Takže pěkný počtení..



Arya-Melody


Těch pár dnů co Melody netrpělivě čekala na dopis od Brumbála, většinou posedávala na oblíbeném místě na školních pozemcích, nebo nervózně seděla u nějaké knížky u krbu ve Společenské místnosti.
Vypadalo to asi tak, že přečetla jednu stranu a po dočtení se k ní musela rychle vrátit, protože absolutně nevnímala její význam. Těšila se, ale zároveň byla strašně nervózní s toho jak na ní bráškové zareaugují: Co když mě vůbec nepříjmou? Co když se něco pokází? Co když mě nepoznají? Myšlenky tohohle typu jí hlavou proudily skoro pořád, i když někdy byly docela dost stupidní.
Lily, která se jí neustále snažila uklidňovat toho brzy nechala, když na ní jednou Mel vztekle vyjela, že tomu vůbec nerozumí. Po tomhle výbuchu se Lil vzdala pokusů a jen byla tichou společnicí nervózní Mel.
Melodyina nervozita se ale ještě zvětšila, když se jednoho dne bezděčně pokusila zapálit svíčku rukou. Lily na ní chvíli zvědavě hleděla už se nadechovala aby se na něco zeptala. Sirius byl naštěstí poblíž a odvedl její pozornost na něco jiného. A Mel přibyla další starost. Bude si muset dávat větší pozor. Což jí rozhodně nepřidalo na její dosavadní náladě.
Až jednou, když Mel zrovna unaveně ležela v posteli po probdělé noci a koukala na zmatkující Lily hledající nějaké oblečení, zaťukala na okno sova. Velký vír rozčepířeně stál na zasněženém parapetu a koukal proskleným oknem dovnitř. V momentu zaťukání, Lily okamžitě přestala hledat své oblečení a zůstala stát na místě s něčíma kalhotama a školním hábitem a Mel se jako blesk narovnala na posteli. Seděla jako pravítko a zírala na sovu. Nejdřív se koukla na Lily, která jen zakývala hlavou, aby už tam šla a pak konečně vylezla z postele.
Jako kdyby se bála někoho probudit přešla k oknu a otevřela ho. Vír vletěl dovnitř a posadil se na noční stolek u Melyiný postele. Mel k němu přešla, ze zobáku mu vyndala dopis a vzala víra k malé misce s vodou, která byla vždy připravená pro vyčerpané sovy. Až když ho tam donesla si vlastně uvědomila, že vír musel letět tak pár metrů, takže asi moc vysílený nebude. Zajímal jí však dopis, takže ho tam jednoduše nechala a honem začala dopis otvírat. Horečně ho začala číst nahlas.
,,Po snídani vás čekám ve své pracovně. Co nejdříve. Nemůžeme riskovat odhalení. Doufám, že jste nikomu kromě Lily Evansové nic neprozradila. Naviděnou. Profesor Albus Brumbál. Heslo: Citrónová zmrzlina." Mel odložila dopis na stolek a podívala se na Lil. Obě v tu chvíli mysleli na to samé.
,,Řekla jsi Siriusovi, že jedeš za bráškama ne?" Zeptala se jí Lily s obavamy v hlase.
,,Jo a ty Jamesovi?"
,,Ano. To jsme teda ten Brumbálův příkaz moc nevystihli co?" Lily se už začínala smát.
,,To teda ne. Jenom doufám, že je nenapadne to prohlašovat po celé škole." Mel se začala smát. Vůbec jí nenapadlo, že by to neměla říkat Siriusovi. Považovala to už za samozřejmost. Ty čtyři dny co čekala právě na tenhle dopis s ním moc nemluvila. Vlastně nemluvila skoro vůbec. Stačila mu akorát říct když spolu seděli u krbu proč je tak nervózní. Sirius potom odešel. Bylo to zrovna večer a Melody moc dobře věděla proč. Byl úplněk. Potom jí nejspíš nechtěl nervovat ještě víc. Navíc Mel pokaždé, když ho viděla vyplula napovrh myšlenka, že stále neřekla Lily o její moci. Lily byla s ní, takže ani James neměl s kým být. Nevyslovená domluva toho, že teď se budou věnovat kamarádům. Mel si stejně myslela, že kdyby byli spolu tak by toho moc nenamluvili. Vzhledem k tomu, že měla pokaždé když otevřela pusu pocit, že se snad pozvrací. Nejednou si připadala jak divná holka, když z faktu, že se má setkat z brášky se jí obrací žaludek vzhůru nohama. Tohle se jí stalo ale asi jenom dvakrát.
,,Mel,.. Mel," Křičela na ní Lily. ,,Dělej musíme se obléknout." Melody se konečně vzpamatovala a začala se oblékat a ty další věci. Chtěla se ještě rozloučit se Siriusem, ale typovala, že ten ještě bude spát a stejně by to asi nestihli.
S Lily si zaběhli co nejrychleji na snídani. Nasoukali do sebe pár topinek a hned vyrazili za Brumbálem. U chrliče Mel nervózně vyblekotala heslo, až se nakonec dostali k dveřím brumbálovi pracovny. Lily zaklepala a vzápětí na to je Brumbálův hlas vyzval dál. Opatrně vešli dovnitř.
,,Dobré ráno." Pozdravila Melody a hned potom i Lily.
,,Ááá, dobré ráno slečny." Brumbál je zvesela pozdravil a otočil hlavu směrem k nim od hromady podivných kousků železa. Sál u jedné z polic na kraji místnosti. Hábit měl tmavě modrý a čepici měl položenou na stole. Rukávy od hábitu měl vyhrnuté. Zřejmě skládal nějaký svůj nový přístroj. Melody na to zvědavě koukala téměř natahovala krk, ale Lily jí hned vrátila do normálu, když jí loktem dloubla do boku.
,,Už jsem vás očekával. Co jste měli k snídani?" Zeptal se jich Brumbál jen tak. Melody chvíli divně koukala na jeho záda než si uvědomila, že ta otázka patřila jim. Lily naštěstí odpověděla dřív, než se ticho ještě více protáhlo.
,,Topinky, ale spěchali jsme aby jsme tu byli včas."
,,Omlouvám se jestli jste kvůli mě měli špatnou snídani, ale teď," Brumbál odešel od své rozdělané práce ke stolu a vytáhl z jedné zásuvky starý hřeben. ,,máte něco na práci. Já s vámi nepůjdu. Mám něco na práci a jsem si jist, že se o sebe dokážete postarat. Počítám s tím, že budete chtít do Příčné ulice. Tam ale, můžete jen vy dvě. Jacka a Mika necháte na místě, kde jsou v bezpečí." Přísně se na ně podíval. Zvlášť na Melody, která okamžitě pro profesorovo ujištění zakývala hlavou na souhlas.
,,Při té cestě vás rovnou požádám," Při řeči vytáhl z další zásuvky dvě věci. ,,aby jste tohle dali osobě, u které teď přebývají Jack a Mik," Podal Lily starou otlučenou knihu. ,,a tohle panu Olivanderovy." Teď podal zas Mel malý váček s nějakými věcmi. Obě přiběhli ke stolu, aby si mohli ty předměty vzít.
,,A prosím, někde to nestraťte, jsou to docela důležité věci." Z vážností se na ně podíval přes půlměsíčkové brýle.
,,Budeme se snažit." Odpověděla Melody.
,,Nuže, jistě jste nervózní, tak já vás nebudu zdržovat." Vzal si hůlku ze stolu, dotkl se její špičkou starého hřebenu, ten se rozzářil světle modrou barvou a chvíli se nepatrně chvěl.
,,Tak honem, než se přenášedlo přenese bez vás." Lil i Melody k němu přiběhli a dotkli se ho právě včas. Obě pocítili nepříliš příjemné zaškubnutí za pupík a za chvíli se už před nimi začala rýsovat podoba příbytku, kde teď přebývali Jack a Mik.
Objevili se v předsíni, kde před nimi byly schody do prvního patra, napravo od nich stála komoda, na kterou položily otlučený hřeben. Místnost byla vymalována příjemnými barvami. Vypadal to tu jako dům nějaké staré paní. Než si ale aspoň tuhle místnost stačili prohlédnout uslyšeli hromové rány, které se ozývali ze stropu nad jejich hlavami. Melody hnedka došlo, že tohle nemůže být nikdo jiný než její malí bratříčkové. Nejdřív ale, než se objevili Mik a Jack, tak z otevřených dveří na levo vyšla usměvavá paní. Vypadala tak na padesát. Melody drcla do Lily, protože ta ještě pořád hleděla na strop.
,,Dobrý den děvčata, už vás netrpělivě očekáváme." Ozvala se paní. Vykročila k nim s nataženou rukou a vesele se usmívala. Vypadala mile. Melody natáhla ruku a zdvořile s ní potřásla.
,,Já jsem Batylda Bagshotová. Těší mě. Můžete mi ale klidně říkat jenom Batylda. Nepotrpím si na zdvořilosti." Přitom se vesele smála.
,,Nás také těší." Lily natáhla ruku a taky si potřásla s Batyldou.
,,A tohle vám posílá profesor Brumbál." Lily zvedla knihu a předala ji Batyldě.
,,Ááá, tu mi už dlouho dlužil, skoro jsem na ní zapomněla. Děkuju vám děvčata, jen pojďte dál." Batylda naznačila pohybem ruky ať vejdou do obývacího pokoje, ale nestihli. Během chvíle se zase ozvali ty hromové rány a bylo znát, že někdo běží. Všichni se podívali směrem ke schodům a během chvíle se z nich řítili dva malí chlapci. Melodyini bratři.
Rychlostí blesku se řítili ze schodů, až se Melody divila, že ani jeden nespadl. Rychlý běh ještě doprovázelo křičení:
,,Mel, Mel, ty si tady."
,,Mel, ty si konečně přijela.. Jack mi nevěřil, ale já jsem říkal, že přijedeš!"
,,Ne ne, já akorát říkal, že to je nebezpečný!" Obhajoval se Jack. Nakonec se oba dostali k Melody až málem spadla. Lily se na to se smíchem dívala. Oba ji pořádně objali a Mel spadl obrovský kámen ze srdce.
,,Zůstaneš tady viď?" Podíval se na ní Jack. Melody tenhle pohled nesnášela. Kdyby mohla tak by to s radostí odkývala, ale nešlo to.
,,Jacku to asi nepůjde. Teď jsem, ale tady tak jdem něco dělat ne?" Snažila se je přivést na jinné myšlenky.
,,Jasně jdem." Oba kluci se od ní odtrhli a běželi do obývacího pokoje. Mel se podívala na Batyldu, ta se jen usmála a znovu jim pokynula. Tentokrát se všichni dostali tam kam chtěli.
,,Koukej Mel. Batylda nám koupila nový košťata." Ukazoval hrdě Mik z Jackam. Mel na to koukala a nevěřila s vím očím. Rozhodně si nemyslela, že budou mít oba dva takové pohodlí. Evidentně se jim tu líbí a to docela dost. Mik si vylezl na své koště a začal pomalu lítat po pokoji.
,,Kluci dost, nebo tu něco rozbijete." Řekla se s míchem Mel.
,,Ale košťata máte fakt pěkný." Řekla ještě, aby je uspokojila.
,,To jste jim opravdu koupila vy?" Otočila se na Batyldu.
,,Inu, peněz mám dost a nemám za co utrácet a podívej jak jsou na nich šťastní." Smála se spolu s Mikem a Jackam, kteří neuposlechli Melody a stále létali. Zatím se jim ale nepodařilo nic schodit.
,,Děkuju, jsem ráda, že se tady májí dobře."
Až do odpoledne se Melody, Lily, Mik, Jack a Batylda skvěle bavili. Melody byla ráda, že jsou aspoň oni bez obav a mají tu takovou pohodu. Moc ráda by tu s nimi zůstala víc dní, ale moc dobře věděla, že by to nešlo. Rozhodně je nechtěla nijak ohrozit. Musela taky chodit do školy, což nemohla nijak provozovat na dálku.
Lily se víc seznámila s oběma kluky a ukázalo se, že si skvěle rozumí. Když už Melody nemohla a musela si odpočinout od věčného honení, utíkání a blbnutí, vzala to za ní Lil. Kupodivu jí to nevadilo. Taky se musela trochu odreagovat.
Z Batyldou se povídalo neobyčejně snadno. Měli u ní oběd a taky kávu s nějakou dobrou buchtou, které se Mel i Lily nemohli nabažit.
Spolu s brášky ani nevnímali čas, když se s nimi Mel a Lily loučili měli pocit jako kdyby tu seděli tak hodinu. Přešli ke krbu. Měli v plánu odcestovat na Příčnou ulici Letaxovou sítí.
,,Mel a přijedeš zase?? Se na nás podívat?" Zeptal se Mik a už zase na ní koukal tím svým pohledem.
,,To víš že jo," Usmála se na oba Mel. ,,ale vy tu buďte hodní a nezlobte Batyldu." Pohrozila jim a oba je objala. Potom se s nimi rozloučila i Lily.
,,Moc vám děkuju za to, že se o ně staráte. Vím, že to s nimi není někdy lehký." Otočila se ještě Melody na Batyldu a vděčně jí stiskla ruku.
,,Ale vždyť já je tu ráda má. Aspoň tu není takové ticho. Tak zatím nashle a už teď se těším na vaší příští návštěvu." Odpověděla rozesmátá Batylda a i Lily potřásla rukou.
Melody si nabrala prášek letax a hodila ho do krbu. Okamžitě se objevily obrovské zelené plameny. Naposledy se podívala na všechny v obývacím pokoji usmála se a vešla do krbu.
,,Příčná ulice." Přitiskla lokty k tělu. Před očima se jí začali mýhat pohledy z všelijakých krbů, až se konečně objevil ten správný pohled z krbu Děravého kotle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hwesa hwesa | Web | 1. ledna 2009 v 13:44 | Reagovat

super kapitola, teším sa na pokračovanie... táto poviedka je celá super :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama