19. Ošetřovna

29. ledna 2009 v 20:55 | Aryam |  ...Hříčky osudu...

Jééé,... já už nevím co mám psát na ten úvod... už mě nebaví psát furt to samí.... jasně, že je to kvůli nové kapče.... jednoduše.... chci poděkovat Terce - která neúnavně píše komentáře a já jsem jí za to vděčná - a taky Ketty, ta jich tu napsala už také pěknou řádku.... Bláňa mi tu schází....:-( No nic.... dejte se do čtení....

Arya-Melody

PS: Omlouvám se za případné chyby a žádám komentáře jinak nepřibyde kapitola!!!....

,,Máslový ležák." Řekla rozladěně směrem k obrazu Buclaté dámy. Buclatá dáma se na ní zamračeně podívala, ale bez komentářů ji nechala projít. Melody nakonec i naštvalo, že se s ní nezačala přít. Byla naštvaná a neměla nikoho na kom by si to mohla vylít.
Když na ní Brumbál vybalil, že ,,to tušil" nevěděla, jestli se má udivovat nad jeho genialitou nebo být naštvaná za to jaký je to hlupák, že jí nic neřekl. Dopadlo to tak, že si Mel, taky jak jinak neodpustila nějakou tu jedovatou narážku, ale pořád se musela držet v mezích slušnosti. Profesor Brumbál jí na to řekl, že chápe proč je naštvaná, ale že jí to nemohl říct, jelikož by se pak upínala jenom na to. Navíc prý nevěděl, jestli se vrátí za dva roky nebo jen za měsíc, a taky to prý nevěděl jistě, že to byla jen jeho domněnka. Mel to obrátila tak, že většinou to, v čem si není jistý nebo jsou to jeho domněnky, tak je pravda, takže si s tímhle nemusel vůbec dělat starosti. V tu chvíli to už ale bylo k ničemu. Mel se ale prostě neubránila tomu, aby byla naštvaná. Kdyby navrácení schopností neprobíhalo tak dramaticky, tak by šla nejspíš oslavovat. Jenomže její naštvanost ještě zvětšoval fakt, že má hlavu jak dýni a rozbolavělé celé tělo.
Pomalu prošla úzkou chodbou a tou cestou se pokoušela dát do stavu, aby nevypadala tak odrbaně. Přestala si držet hlavu a snažila se zaostřit. V Nebelvírské společenské místnosti bylo docela dost lidí. Moc dobře věděla proč to dělá. Naštěstí se na ní otočilo jen pár lidí. Pomalu se začínala radovat, že možná proklounzne do ložnice bez zbytečného vysvětlování. Už našlapovala na první schod na schodišti směrem k ložnici, když.
,,Brooxová! Neopovažuj se zase zmizet." Chvíli si myslela, že na ní mluví profesorka McGonagallová, pak si ale uvědomila, že je to Lily. Pomalu se otočila a podívala se na ni. Uvědomila si, že teď si rozhodně lehnout nepůjde. Čeká ji vysvětlování, kterému se chtěla vší silou vyhnout. Jenže chápala proč je Lily tak naštvaná. Po druhé za dva dny se jí ztratila úplně z dohledu. Pro Melody to nic nebylo, jenže Lily je jiná. Řekla by něco v tom smyslu, že v dnešní době na sebe prostě lidé musejí dávat pozor. A navíc dneska se zničehonic vypařila z knihovny a ani jí nedala vědět.
Lily stála nad křeslem, ze kterého se očividně právě zvedla, ruce založené v bok a ve tváři výraz vraha. Mel se neochotně rozešla směrem k ní. Připadala si jako zahanbené dítě, které něco provedlo. Ještě by stačilo, kdyby nevinně sklopila hlavu a spojila ruce. Tohle ale neuděla.
,,Co potřebuješ?" Zeptala se Melody, i když moc dobře věděla, proč tady stojí z bolavou hlavou a špatným pocitem.
,,Co já potřebuju?!" Lily se svými rudými vlasy působila dost autoritativně. Mel podobnou reakci čekala, jenže tohle bylo trochu přes limit. Někteří žáci se po nich začínali otáčet.
,,Spíš ty mi potřebuješ něco vysvětlit. Něco se tady děje a já bych konečně ráda věděla co! Chováš se neustále divně, jako kdyby sis musela dávat na něco pozor a dneska se vytratíš bez jediný hloupý věty z knihovny a ještě si tam necháš věci. Copak jsem tvůj sluha, abych ti pořád nosila tvoje věci?" Mel už chtěla něco říct Lily jí ale předběhla.
,,Nezkoušej na mě nějaké výmysly! Víš, že to na tobě poznám a laskavě se na mě nedívej, jako bych za všechno mohla jenom já." Hupsla si znovu do křesla, začala prsty poklepávat na opěradlo a nesmlouvavě na Mel koukala.
Mel si povzdechla přisunula si k Lily křeslo a sedla si naproti ní. Věděla, že teď už nemá cenu něco tajit. Stejně by jí to musela dříve nebo později říct, až na to, že teď se jí to zrovna moc nehodilo. V tomhle stavu. Aspoň, že sedí. Pomyslela si nakonec.
,,Tak fajn.... No.. nevím jak bych začala..." Moc dobře se jí o tom nemluvilo.
,,Začni na začátku." Ucedila kousavě Lily.
,,Fajn." Řekla Mel znovu a radši se vyhýbala Lilyinýmu pohledu a začala mluvit:
,,Asi si vzpomínáš na ten den, kdy jsme se se Siriusem přemístili spolu k nám domů, a tam se stalo to s tím ohněm. Nevím jaký název bych tomu měla dát. Říkej si tomu jak chceš. No a po nějaké době co jsem byla v Bradavicích jsem zjistila, že jsem přišla o moc." Lily na ní koukala neutrálním pohledem, a pak zničehonic otevřela pusu, jako by chtěla něco říct a zase jí zavřela.
,,Ano, nelžu, jestli se chceš zeptat na tohle. Nevím proč jsem ti to neřekla. Asi kdybych to řekla tobě, tak by to bylo už stoptocentní, jako kdyby už nebyla žádná šance, že se mi to může vrátit. Když jsem to neřekal tobě. Mohla jsem ještě pořád doufat, což bylo asi jediné co jsem mohla dělat." Chvíli bylo ticho, do kterého se ozývalo jen praskání ohně v krbu a štěbetání dlaších studentů.
,,Sirius to věděl viď?" Zeptala se Lily, už né tak přísným a nepříjemným hlasem.
,,Věděl, ale taky až po delší době. Chvíli mi trvalo, než jsem se k tomu dostala."
,,Všimla jsem si, že po sobě kdykoli jsme mluvili o tvé moci házíte varovné pohledy." Zamyslela se a pak vyhrkla.
,,Proto ti byla pořád zima co? A já to pořád nemohla pochopit, že nosíš několik mikin na sobě." Kroutila hlavou Lily. Vypadala dost zmateně. Najednou měla v očích lítost. Místo zloby, která okamžitě po té zprávě vymizela.
,,Ale pokud dobře počítám, tak o moc si přišla někdy před měsícem, tak co se stalo teď? Včera a dneska? Nějaké dozvuky nebo něco jiného?" Mel sykla bolestí. Nechtěně jí to uniklo. Bodavá bolest v týle hlavy se ozvala nečekaně.
,,Co se děje?" Zeptala se Lily, která registruje, jako vždy snad všechno co se děje okolo ní.
,,K tomu se právě teď dostanu." Řekne Mel se skřiveným obličejem bolestí.
,,Dneska, jak jsem byla v knihovně. Jestli si pamatuješ, tak jsem řekla, že se jdu podívat na něco jiného. No chvíly jsem se dívala na různé knížky, když mi najednou začalo být strašné vedro. Začala jsem ze sebe svlékat mikiny. Jenomže mi bylo čím dál větší vedro. Věděla jsem, že to nebude jen tak, tak jsem rychle běžela někam, kde bych se mohla ukrýt. Jako první jsem narazila na dívčí záchodky, tak jsem vpadla tam. Pak jsem se začala dusit a mě nezbylo nic jiného než zkusit, jestli se mi moc nevrátila. A taky že ano. A mám takový pocit, že mnohem silnější než dřív. Protože jsem na první pokus po dlouhé době, kdy jsem nic nedělala spálila půlku záchodků.."
,,Cože?" Vykřikla okamžitě Lily. Nadechovala se k dalším projevům zděšení Mel ale pokračovala.
,,Neboj se Brumbál o tom ví. Šla jsem hned za ním." Lily se trochu uklidnila, a pak řekla.
,,Vždyť to je ale dobré ne? Že se ti ta moc vrátila?" Zvědavě se na Mel dívala.
,,Jo,.. to teda je." Utrousila Mel.
,,Tak proč se tváříš tak zničeně?" Nechápala.
,,Po tom první pokusu jsem ze sebe vyčerpala snad všechnu sílu. Takže jsem omdlela. Švihla jsem sebou o zem hlavou, takže jí mám jak tykev. Hrozně bolí. A navíc mám úplně rozbolavělé tělo. Věř mi. Moc velkou radost si mi neudělala tím, že ti tohle všechno musím vysvětlovat. A ještě k tomu mám horečku, ale tentokrát už normální."
,,Měla by si jít za madam Pomfreyovou." Vypálila hned Lily.
,,Ne, tam rozhodně nejdu!" Zamítla hned Mel. Přesně tohle jí řekl profesor Brumbál. Bytostně nesnáší léčitele a ještě za nějakám půjde. Mel nevadila madam Pomfreyová, ale léčitelé obeceně. A už vůbec tam nechtěla jít kvůli tomu, že jí to poradil Brumbál a nechtěla dělat věci, které jí on nařídí.
,,Ale vážně by se na tebe měla podívat. Jak tak na to koukám opravdu ti musí být špatně." Lil jí přejela pohledem.
,,Ha,... to si si nemohla všimnout už když jsem sem lezla?" Řekla Mel. Lily se na ní zamračila ale nic neříkala.
,,Promiň, já vím, že si potřebovala vysvětlení. Mě by to taky štvalo, ale teď už si jdu fakt lehnout." Omluvila se Mel a přála si aby na ní Lily zase nezačala ječet. Už nechtěla, aby přitahovali pozornost všech v místnosti. Pak si na něco vzpomněla.
,,Nevíš, kde je Sirius?" Lily najednou vyskočila z křesla.
,,Doprčic. Zapomněla jsme jim říct, že už si tady. Musím jít. Běž si lehnout za chvíli přijdu." Lily vystartovala z místa a vturánu byla pryč. Melody za ní ještě chvíli koukala. Co jí to ten James učí? Pomyslela si. Tohle od Lily ještě nikdy neslyšela.
Mátoživě vyšla ze společenské místnosti po schodech do ložnice. Bylo brzo, takže tam naštěstí nikdo nebyl. Moc nestála o zvědavé pohledy svých dalších dvou spolubydlících. Svlékla si kalhoty a tričko a zalezla si pod deku. Předtím ještě zatáhla závěsy, pro případ, že by se spolubydlící vrátili dřív, než by se probudila. Počítala s tím, že to taky tak bude. Jen co zabořila pomalu hlavu do měkkého polštáře během pěti minut usla. Bylo to poprvé za dlouhou dobu co usínala takhle rychle a bez hodinového pokukování po měsíci.

***

,,Mel.... Melody." Mel se okamžitě posadila na posteli s otevřenýma očima dokořán.
,,Co se děje?" Vyhrkla na Lily, která stála nad ní a koukala zkrz pootevřený závěs. Začala se pochechtávat.
,,Co by? Já jen, že spíš už přes dvanáct hodin, tak jsem myslela, jestli nechceš vzbudit." Pokrčila rameny Lily.
,,Jo, nejspíš ano." Řekla nevědomky Mel a začala se plazit z postele. Lily se otočila a zamířila ke knížce, která byla na jejím nočním stolku. Mel ze sebe odhodila deku, odhrnula závěsy a vstala. Jen co se postavila na nohy příšerně se jí zamotala hlava. Chytla se za jeden dřevěný sloupec u postele a snažila se držet rovnováhu. Lily to neviděla, protože seděla na své posteli a neviděla přes závěsy, které byly jejím směrem stále zatažené. Za chvilinku točení hlavy přestalo a Melody se vydala směrem k umývárně. Nejdřív si myslela, že to, že vidí všechno jakoby dvojitě je tím, že teprve vstala. Přidržovala se okraje postele, aby neztratila rovnováhu. Když zamířila bez držení ke dveřím do umývárny málem spadla. Zamotali se jí nohy a Lily si toho hned všimla.
,,Co to vyvádíš Mel?" Odložila knížku a zamířila k ní. Pokusila se jí chytit za ruku, ale okamžitě ucukla.
,,Vždyť ty celá hoříš." Mel se na ní podívala. Bylo jí vedro, ale ne takové, které pociťovala, když měla vypustit oheň. Měla jednoduše horečku. Jen o pár stupínků větší než normální lidé.
,,Asi jsem nastydla, jak jsem ležela na té podlaze v umývárně." Zamumla jenom. Až teď zjistila, že jí dělá potíže i mluvit. Připadalo jí, jako kdyby byla opilá, akorát s mnohem horším pocitem. Zvedla ruku a šáhla si na čelo. Opravdu měla kůži nějakou horkou.
,,A dost," Zavelela Lily. ,,jdeme za madam Pomfreyovou." Melody se pokusila znovu přejít tu krátkou dráhu ke dveřím. Lily jí ale honem rychle zastavila.
,,Nezkoušej se mnou smlouvat. Přinesu ti nějaké věci. Zajdu pro Blacka a dostaneme tě na ošetřovnu."
,,Neříkej mu Black." Promluvila s nečekanou energií Melody. Teď se jí už tohle oslovení nelíbilo. Lily se na ní zamračeně podívala, ale nic neříkala.
,,Sedni si na postel." Melody jí teď už bez námitek poslechla. Uvědomila si, že tuhle horečku v posteli asi nevyleží. Teď litovala, že tam nešla už včera večer. Navíc zjistila, že jí pořád bolí hlava. Lily šla ke kufru, vytáhla z něj nějaké tričko, svetr a džíny a podala to Mel.
,,Myslíš,... že mi bude zima?" Dostala ze sebe Melody.
,,Ne, to asi nebude, ale nevím jak hm... Sirius, ale já se nechci spálit." Melody na to kývla. Zapomněla, že se jí ostatní na holou kůži v tomhle stavu rozhodně nemůžou dotknout. Lily nečekala na nějakou další odpověď a vyšla z ložnice. Za Mel ještě stihla vykřiknout.
,,Hlavně nikam nechoď, hned jsem zpátky." Mel si pomyslela, kam by tak asi mohla chodit. Vždyť by ani sama nesešla schody, když nedokáže přejít bez pomoci do umývárny. Připadala si jako batole. Spíš hůř. To se aspoň může plazit.
Pomalu se oblékala do trička. Měla to rozdělené na intervaly. První ruka, pak oddech. Druhá ruka, oddech. To samé s džínama. Teď si spíš připadala, jak nějaký senior. Kdo se kdy obléká na intervaly, aby se příliš naunavil? Hůř si ani připadat nemohla. Zrovna si oblékala svetr a byla v polovině, když do místnosti vtrhly dvě osoby. Samozřejmě, že to byl Sirius a Lily. Sirius zřejmě musel v rekordním čase vyběhnout schody, aby se nesvalil jak hruška, když se schody poupraví do podoby, kdykoli na nich stojí nějaká osoba mužského pohlaví. Kupodivu to zvládl na první pokus.
Mel tam seděla na posteli jednu ruku v rukávu od svetru v divné poloze. Na obličeji rolák a druhou ruku volnou. S těží se otočila na Siriuse a Lily. Ty na ní koukali a nic nedělali.
,,Budete tam stát ještě dlouho? .....Nebo mi radši pomůžete?" Vykřikla na ně trochu zostra, i když jí to dělalo docela potíže, aby ze sebe něco takového vymanila. Oba se hned hnuli a Sirius k ní přiběhl. Pomohl jí obléct si svetr a když se dotkl její ruky, také ucukl.
,,Jo, proto si taky oblékám ten svetr." Smutně se na něj pousmála. Moc ostře ho neviděla.
,,Promiň. Měla jsem vzít radši nějakou mikinu na zip." Omlouvala se Lily.
,,Už je to dobrý. Ale na ošetřovně mi ho musíte.... svléknout, jinak se v něm upeču." Zamumla potichu Mel. Chytla se Siriuse, který jí pomohl vstát. I přes to, že Mel vnímala jenom napůl, nemohla si nevšimnout, jak Sirius nádherně voní. Hned si připadal ještě hůř, když si vzpomněla, že se ani nemohla osprchovat. Sirius jí dal ruku kolem pasu. Mel si mu přehodila ruku kolem krku. Litovala ho v jaké poloze musí jít. Byl o dost větší než ona, takže se musel dost zkrčit. Pomalu mířili z ložnice. Lily jim otevřela dveře.
,,Jak.. jak." Melody to nedořekla a Lily jí hned odpověděla, aby jí šetřila.
,,Jak se chceme dostat ze schodů? Dolů tě vezmu já,... Sirius to sjede a pak tě veme na ošetřovnu." Mel si všimla, že jí pořád tak trochu nejde přes jazyk Siriusovo jméno. Podívala se zakalenýma očima na Siriuse. Pohledu, který hodil po Lil si všimli obě. Mel ale neměla sílu Lily něco říkat. Teď rozhodně ne.
Než došli ke schodům, tak se jí už chodilo lépe. Začala si na to zvykat. Stále se přidržovala zábradlí. Když došli ke schodům, už byla schopná jakž takž jít sama. Lily jí po cestě dolů jen přidržovala, kdyby náhodou. Dole se zastavili. Sirius našlápl na jeden ze schodů a ty se za chvíli srovnali do dlouhé kluzké plošiny. Elegantně se po plošině svezl, až se dostal na konec. Mel si nemohla pomoci, ale utvrdila se v tom, že Sirius vypadá při čemkoli hrozně přitažlivě.
,,Určitě nemám jít s vámi? Sirius říkal, že to zvládnete." Zeptala se Lily, tentokrát už bez přestávky před Siriusovým jménem.
,,Já to zvládnu Lily. Až příjdu dám ti vědět, co madam Pomfreyová řekla." Mel s Lil na něj překvapeně hleděli. Sirius řekl Lily? Mel měla chvíli pocit, že se přeslechla. A řekl to i milým hlasem. Lily kývla a rozeběhla se zpátky do ložnice. Ještě po nich párkrát hodila pohledem.
,,Tak jdeme ty marode." Řekl Sirius a Melody si uvědomila proč tady vlastně stojí. Chytla se Siriusovi nabízené ruky a pomalu vyšli.
,,To je dobrý.... už nepotřebuju pomáhat tak intenzivně." Řekla Mel, když jí Sirius chtěl vzít kolem pasu. Chtěla být aspoň v něčem soběstačná.
,,Takže se ti moc vrátila?" Zeptal se po chvíli Sirius. Mel jen zakývala hlavou. Nechtěla zbytečně mluvit.
,,Myslel jsem si to, když si vyběhla s té knihovny. Úplně si hořela. Když ses nevracela šli jsme tě hledat."
,,Vy jste mě hledali?" Dostala ze sebe Melody.
,,Jasně že jo, Lily kvůli tomu šílela. Věděla, že se něco děje. Taky měla pravdu. Hlavně kvůli ní jsme se tě vydali hledat."
,,Kdo všechno?"
,,Já, James, Lily a Remus. Peter se zas někde toulal." Melody se zase začínala točit hlava. Už prošli obrazem a byli v jedné z temných chodeb. Ztrácela přehled. Všechno se jí míhalo. Sirius jí zachytil.
,,Už mě to začíná štvát. Jsou kvůli tomu věčně nějaké problémy." Řekl rozhořčeně. Mel mu už ani nic neřekla. Síly se jí nedostávalo. Necelých pět minut chůze a ona je jak po probdělé noci. Ne-li hůř. Šli dál. Zbytek cesty si už moc nepovídali. Sirius po ní neustále pokukoval, jestli se náhodou nechystá znovu zamotat. Věděl, že mluvení by jí jen vysílilo. Už jí zase držel pevně kolem pasu. Občas mu připadalo, že Melody ani neovládá svoje tělo. Vypadala celá zmatená.
Když dorazili ke dveřím na ošetřovnu Sirius je rychle otevřel, protože Mel se už na nohou neudržela skoro vůbec. Madam Pomfreyová hned vyšla ze své kanceláře. Při pohledu na Mel se zatvářila způsobem, jakoby každým dnem čekala na její příchod. Okamžitě k ní přiběhla.
,,Zase vy. Co se s tou Brooxovou pořád děje? Pokaždé je tu s nevysvětlitelně vysokou horečkou, která se nedá srazit. Nebo s hroznou zimnicí." Dotkla se jí ruky a jako každý ucukla.
,,Tohle je nanejvíš zvláštní." Uznala, že od Mel se toho moc nedozví, ta už prakticky nevnímala okolí a obrátila se na Siriuse.
,,Kdy naposledy jedla?"
,,Tak před sedmnácti hodinama. Možná míň, možná víc. Bolí jí i hlava. Ta horečka není to jediné." To se dozvěděl od Lily. Sirius sundal Melodyinu ruku z krku, která tam bezvládně vysela a vzal celé její tělo, aby jí přenesl na postel. Madam Pomfreyová ho následovala.
,,To je špatné. Musíme do ní něco dostat. Jinak se s toho nedostane. Nemá z čeho čerpat síly. Trochu jsem o tom s profesorem Brumbálem přemýšlela. Možná, že teď už na něco přijdu." Sirius jí opatrně položil na jednu z postelí.
,,Sundejte jí ten svetr nebo se nám tady uškvaří. Koho to napadlo, jí do toho navléknout?" Udivila se.
,,Museli jsme jí něco dát, aby nás nepopálila." Madam Pomfreyová pokývala na srozumněnou. Odběhla do své kanceláře při čemž si neustále něco mumlala pro sebe. Sirius Mel zatím sundal svetr. Dával si dobrý pozor, aby se nedotkl její kůže. Někdy to ale bylo nezbytné, třeba když jí ze svetru vyndával ruce. Přes vážnou situaci pokukoval a to dost často po rysech jejího těla. Už je takhle sledoval mnohokrát. Prakticky kdykoli mohl. Svléknutý svetr položil na noční stolek. Sednul si na kraj postele a pohladil jí po vlasech.
,,Mladý muži. Myslím, že by jste už měl jít. Nebudu s vámi o tom smlouvat. Stejně vás v téhle situaci moc nevnímá." Uslyšel za sebou Sirius hlas. Ani si nevšiml, že se madam Pomfreyová vrátila. V rukou držela nějaké lahvičky.
,,Večer se na ní ale půjdu podívat." Zarezignoval trochu Sirius.
,,Večer ne. Ráno ano." Přikázala madam Pomfreyová a popohnala Siriuse z místnosti.
,,Já už se o ní postarám. Zdraví studenti tady nemají co dělat." Melody z dálky uslyšela bouchnutí dveří. Pak už nic.

Znovu seděla na louce pod oranžovým nebem. Hodiny čekala. S úsměvem koukala na oblohu. Stále čekala, až z velkého mraku vyšlehl blesk a louka vzplála. Melody se zvedla ze země. Byla vystrašená. Co teď bude dělat? Musí před tím ohněm utéct,... ale jak? Je všude.

***

Pomalu otevírala oči. Měla je slepené. Chtěla zvednout ruku, aby si je protřela, jenomže jí měla neobvykle těžkou. Vedle sebe uslyšela šramot. Nejspíš někdo zavíral nějaké noviny. Alespoň jí to tak připadal. Konečně otevřela oči. Čekala, že před sebou uvidí Siriuse nebo Lily, ale ani jeden z nich to nebyl. Byl to Malfoy. Lucius Malfoy. Chvíli na něj koukala, do těch jeho hadích očí a uvažovala, jestli se jí pořád nezdá sen.
,,Kdopak se nám to probudil Brooxová?" Zatrylkoval jakoby nic. Noviny měl složené na klíně. Seděl na židly pomalu jako král a nechutně se usmíval. Kravatu měl rozvázanou a hozenou přes krk a košili vyndanou z kalhot. Podobně jak to nosí Sirius. Na něm to ale vypadalo mnohem líp. Pomyslela si Mel.
,,Co chceš?" Řekla pomalu Mel. Hrozně jí štvalo, že je proti Malfoyovi v tak pokořující pozici. Sice se pomalu posadila, aby nevypadal až tak uboze, ale stejně to bylo na nic. Byla ale odhodlaná mluvit tak, aby nepoznal, že je k smrti unavená. Sice se už cítila o poznání lépe. Aspoň už neviděla dvojitě.
,,Nebudeme na sebe tak nepříjemní co říkáš? Myslím, že nakonec budeš dokonce chtít, abych na tebe byl příjemný." Pokračoval dál v klidu Malfoy. Chvíli na Melody koukal, a poté začal znovu.
,,Tuhle jsem šel okolo dívčích záchodků. No, abych řekl pravdu moc dobře to tam nevypadá. Proč asi že?" Melody se zhrozila toho na co naráží. Snad jí neviděl! Nesmí na ní nic poznat.
,,Proč by to tam nevypadalo dobře? Není to podle tvého gusta?" Řekla jakoby lhostejně Melody.
,,Moc dobře víš o čem mluvím. V tu chvíli tam totiž čirou náhodou byla i Ufňukaná Uršula. Moc si jí s tím nepotěšila. Její nejlepší záchod byl zničený. Ráda se mi vyzpovídala." Malfoyův tón se patrně změnil. Už nebyl tak milý.
,,Pořád nechápu o čem to tady mluvíš." Mel nechápala, jak si může udržet tak klidný hlas, že se vůbec dokázala odhodlat k tomu promluvit. Nesmí to prostě přiznat, nesmí. Pokud to nepřizná, Malfoy má pořád důvod pochybovat. Malfoy se k ní naklonil tak, že byl kousek od jejího obličeje. Zabodl svoje oči do jejích. Mel se mu do nich odhodlaně dívala.
,,Brooxová já moc dobře vím, že si to udělala ty. Mám své informace. Ta Uršula mi tě dost dobře popsala. Slíbil jsme jí totiž, že opravím její záchůdek, když mi to řekne. Takže to tady na mě nehraj. Taky dobře vím, co se stalo u vás doma. Mě jen tak neoblbneš. Těš se a radši si dávej pozor, aby tě nikdo nenachytal." Při poslední větě se zvedl ze židle. Noviny hodil na noční stolek, kde byli nějaké balíčky s bobóny, dal si ruce do kapes a vypochodoval z ošetřovny.
,,Brzy se uzdrav Brooxová, ať tě můžu prozkoušet." Řekl ještě před tím než otevřel dveře a odešel. Mel ty slova doznívala v uších ještě dobrých pět minut. Tohle se může stát jenom mě. Postěžovala si. Copak se jí to nemohlo vrátit v klidu a v pohodě? Kladla si podobné otázky pořád dokola. Vůbec nevěděla, jak by tohle měla řešit. Začínala být zoufalá. Co má asi teď dělat? Šáhla po novinách, které Malfoy hodil na noční stolek a podívala se na datum. Uklidnilo jí aspoň to, že uplynul jen jeden den od té doby, než jí Sirius vedl na ošetřovnu.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Má Lucius Malfoy bratra?

Ano...
Ne...

Komentáře

1 Teresie Teresie | E-mail | Web | 30. ledna 2009 v 16:23 | Reagovat

Nejsem si jistá jestli to věnování bylo i pro mě, ale protože jsem v žádném z komentů tady u téhle povídky neviděla jinou Terku, než sebe tak si troufám myslet, že to věnování bylo pro mě xD. Kapča byla úžasná a já už se nemůžu dočkat pokráčka :o)). Ten Siri byl fakt úžasnej :o). Jak ji nesl a jak hned přiběhl, když ho Lily zavolala a nebo kdyý jí zeslýkal ten svetr na ty ošetřovně xD. A stím Malfoyem jsi mi pěkně zamotala hlavu xD. Jsem zvědavá co po ní bude chtít xD. No nic, těším se na další kapču tak spěchej! ;o)

Terinka

2 LaFille LaFille | Web | 12. února 2009 v 18:02 | Reagovat

ahojky! tak jsem si zas našla čas a koukla k tobě - nelituju....všechny poslední tři kapitolky jsou super....jsem zvědavá co si zase malfoy vymyslí....těším se na další kapitolky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama