4. Odjezd do školy

30. ledna 2009 v 21:15 | Naomi |  Kouzelná říše


Ahoj. Mám tu pro vás další kapču.
U týhletý jsem se snažila tak doufám, že se vám bude líbit. Dejte se do čtení.
Naomi

PS:// Prosím komentíky.

4.Kapitola
Odjezd do školy
A je to tady. Přišel den D.
Naomi už byla delší dobu vzhůru nemohla celou noc spát, jak se těšila i bála do nového prostředí. Pořád si nemohla zvyknout, že je čarodějka a má schopnosti, o kterých vůbec nic neví. Myslela na rodiče, které nikdy neviděla a na bratra. Moc ráda by je chtěla vidět aspoň na chvilku. Už pár minut se válela v posteli, ale pořád se nemohla zvednout. Nakonec se, ale stěží vyhrabala
z měkounké postele zavěšené na stropě. Velký kufr už měla připravený a čekal až ho Naomi odnese dolů. Naomi se pomalu soukala do hábitu, který si včera připravila na postel. Rozčesala si svoje dlouhé kakaově hnědé vlasy a smotala je do drdolu. Přes sebe přehodila plášť, který byl dlouhý až na zem a zavázala si ho pod bradou.


Naomi se podívala do velkého zrcadla naproti posteli. Vypadala ještě hezčeji než v obchodě, ale v její tváři nebyla žádná radost.
Z chodby se ozvaly hlasité zvuky. Byly to asi nějaké hlasy. Naomi vykoukla ze dveří svého pokoje. Na chodbě stál Ninus a Anfroda a o něčem se hlasitě dohadovali. Anfroda si všimla Naomi a vykřikla. ,, Jéé, ahoj Naomi. Ty už jsi vzhůru."
,,Dobré ráno. Ano jsem. Doufám, že vás neruším?"
Ninus při její otázce nabroušeně odešel do pokoje vedle pokoje Naomi.
,,Ne, samozřejmě, že nás nerušíš. Pojď půjdeme se nasnídat." Řekla Anfroda a vyšla ke schodům.
Naomi seděla v křesle u kamenného stolu a v ruce držela pohár z teplou čokoládou. Z poháru se linula nádherná vůně.
,,Anfrodo." Řekla Naomi.
,,Ano, co potřebuješ?" Řekla Anfroda a začala krájet mrkev.
,,Co znamenají ty znaky na tom stole?"
Anfroda přestala krájet mrkev položila nůž a šla se posadit na modré křeslo naproti Naomi.
,,Je to hrozně dlouhá historie a stala se před dvě stě lety. Tento stůl nechalo vytvořit pět kouzelníků. Každý měl svůj vlastní znak a tyto znaky nechaly vyrýt do tohoto kamenného stolu." Obě dvě se podívali na desku stolu. ,,Znak, na kterém sedím já má tvar mořské panny sedící na kameni a tento znak patřil Mirandě ze Serylonu. Ona sama byla napůl mořská panna a byla nesmírně krásná. Napravo ode mě je znak jednookého obra patřící Galiontovi. Znak, na kterém sedíš ty byl Gizeldy vládkyně všech skřetů žijící v kouzelné říši. Dallion princ draků byl čtvrtý kouzelník a ten měl ve znaku velkého červeného draka chrlícího oheň. Tento drak byl pánem všech draků na světě. Poslední kouzelník z pětice je Ariont, ten byl pánem jednorožců a povídá se, že když byl úplněk tak se sám proměňoval v jednorožce. Tyto znaky byly i ve Zlatém městě, vzpomínáš?" ,,No samozřejmě ty sochy." Řekla Naomi.
,,No a těchto pět kouzelníků vytvořilo spolek největších čarodějů , a aby jí zpečetili nechaly vyrobit u mistrů trpaslíků tento kamenný stůl a vlastnoručně tam vyryly své znaky. Na tomto stole jsou skryty všechna tajemství a události té doby. Bojovali proti černým pánům z Mulienských hor, kteří se chtěli stát vládci celé kouzelnické říše a nás všechny dobré kouzelníky chtěli vyhladit, jenže se jim to nepovedlo. Před dvě stě lety se stala největší čarodějná bitva všech dob. Tři tisíce čarodějů a čarodějek v tom boji zemřelo. Nakonec jsme vyhrály a vyhnaly jsme černé pány do jejich hor. Mezi mrtvými byl i Ariont pán jednorožců, a proto se Dallion a Miranda se Serylonu rozhodli, že skončí ze zachraňováním říše a nechají postavit školu, kde se bude vyučovat jejich vlastní kouzlení než jak bylo dosud učeno. Galiont a Gizelda snimi nesouhlasili, a tak se celá pětice kouzelníků a čarodějek rozpadla. Gizelda odjela do své říše pod zemí a Galiont odletěl na ostrov Karak za svojí rodinou. Než se, ale rozdělili naposledy se sešli a nechali kamenný stůl a Ariontův hrob pohřbít v hlouby oceánu. ,,A jak to, že je ten stůl tady, když byl potopen."
,,Hodně čarodějů se pokoušelo najít stůl i s hrobkou, ale nikdo ho nenašel. Já jsem byla vášnivá hledačka takových to věcí, dalo by se říct pokladů a měla jsem ráda dobrodružství. A řekla jsem si, že ten stůl musím najít za každou cenu. A vidíš nakonec jsem ho našla. Byla to velká dřina ho najít, ale stálo to za to." Anfroda vypadala jako by byla v jiném světě, když jí Naomi přerušila v jejím snění.
,,V kolik vůbec vyrazíme? Ani si mi to neřekla. Anfrodo. "
,, Už tady jsem, jenom jsem se trochu zasněla. No máme tam být v jedenáct přesně, abychom ti našli dobré místo."
,,Ale Anfrodo za deset minut je jedenáct." Oznámila ji Naomi.
,,Cože? To už je tolik hodin." Anfroda vylítla z křesla a začala panikařit.
,,Běž si rychle pro kufr. Budeme muset letět." Anfroda rychle vběhla do předsíně a Naomi běžela po schodech a brala je po dvou.
,,Pospěš si." Křikla Anfroda do schodů.
,,Joo." Slyšela Anfroda z dálky.
Naomi už nesla kufru ze schodů. Nejen, že se do něho vešlo spoustu věcí, ale byl i neuvěřitelně lehký.
Naomi se postavila hnedka vedle Anfrody i s kufrem.
,,Než vyrazíme musím ti něco dát. Tady máš nějaké drobné kdybys potřebovala. Uvidíme se až o Vánocích, ale konec řečí. Chytni se mě." Řekla ji Anfroda.
Letěli přes temný les až k mýtině, na které stál velký strom. Přistáli u kraje mýtiny. Bylo tam tolik lidí, že by se tam Naomi mohla jednoduše ztratit. ,,Drž se u mě." Řekla Afroda.
Naomi kývla a cpala se velkým davem dopředu. Konečně, když se Naomi s Anfrodou procpali z davu vyšli na mýtinu, kde stálo deset jednorožců v dvoj řadě a za nimi byl dlouhý kočár. Delší než autobus.
,,Za dvě minuty je jedenáct." Informovala Naomi Anfrodu.
,, Dobře. Tak tady se musíme rozloučit. Měj se tam hezky a napiš mi dopis. Hlavně se nenech někým manipulovat a rozhoduj se podle sebe. Mám tě ráda." Anfroda objala Naomi a dala jí pusu do vlasů.
,, Dávejte na sebe tady pozor než se vrátím a neboj hnedka ti napíšu. Mám tě taky moc ráda."
,,Jedna minuta do odletu." Řekl muž u otevřených dveří kočáru.
Naomi se pustila Anfrody popadla kufr a vyšla směrem ke kočáru.
,,Dobrý dopoledne. Tady máte kartičku. Hlavně ho neztraťte je velmi důležitý. Jinak vám přeji příjemnou cestu."
,,Půl minuty do odjezdu." Křik muž v červeném hábitu.
Naomi nestačila ani pozdravit a muž ji popostrčil do kočáru.
V kočáře byla dlouhá ulička a z ní vedlo spoustu dveří. Vypadalo to jako ve vlaku, ale tady to bylo pozlacené, na oknech byly červené a modré závěsy, místo elektrickým lamp tam byly zavěšené lustry a na nich svítily svíčky. Naomi procházela uličkou a nakukovala do kabinek jestli nějaká není volná. Už od malinka byla samotářka. Jistě, že měla svou nejlepší kamarádku, ale jenom ve škole. Ve svém volné čase byla spíš doma a pomáhala tetě. Všechny kabinky už byly plné až na poslední. Bylo tam ještě jedno místo volné. Naomi vstoupila do kabinky. Všichni co tam byli se na ní podívali.
,,Je tu ještě místo?" Zeptala se Naomi i přesto, že věděla ,že tam volné místo je.
,,Jo jasně." Řekla dívka a zvedla se ze sedadla, aby Naomi přivítala.
,,Já se jmenuju Gilda a ty?"
,,Já jsem Naomi Pavariotová."
,,Moji rodiče se znali s ňákejma Pavariotovejma, ale ty se prej ztratili."
,,To byli moji rodiče." Řekla Naomi.
Gilda na ní vytřeštila oči.
,,Faktis jo. Ježiš promiň. To je mi líto, že se ztratili." Chvíli byli trapný ticho, pak se ozval nějaký kluk. Měl snědou pleť, zelené oči, a na nose mu seděli kulaté brýle. Vlasy měl černé a pečlivě učesané. ,,Ahoj já jsem Paul. Chceš uložit kufr do poličky?" Zeptal se jí?
,,Když budeš tak hodný. Jenom si vytáhnu batoh." Řekla Naomi a začala štrachat v kufru.
Když se konečně usadila. Mimochodem seděla u okna. Začala jí Gilda představovat poslední osobu v kabince. Ta poslední osoba v kabince byla dívka jménem Marika. Měla hnědé vlasy světlejší než Naomi. Oči měla medové, jako by v nich plápolal oheň. Za uchem měla zastrčenou tužku. A koukala se na Naomi podezřívavě.
,,Už se těšíš do školy? Já tam mám bráchu a říkal, že je to tam žůžo. Doufám, že se dostanu do stejné koleje jako on. Do jaký koleje by ses chtěla dostat ty?" Řekla Gilda, která byla podle Naomi ukecaná.
,,No, já vlastně ani nevím jak se ty koleje jmenují. Já nevím vůbec nic o té škole, kam teď jedeme." Řekla Naomi a z batohu si začala vytahovat tužku a sešit, který byl pojmenovaný 'Moje blbinky'.
,,Cože?" Vykřikli všichni tři najednou. Ty nic nevíš o nejlepší škole na světě. Řekla potom Gildy.
,,Nevím, protože jsem se před nedávnem dozvěděla, že jsem čarodějka." Řekla Naomi a začala něco čmárat do sešitu.
,,Tak já ti řeknu pár základních informací o škole." Nabídla se Gilda.
,,Do školy se jezdí v kočáru a táhnou ho jednorožci jak už si zjistila. Podle bráchy se tam jede šest hodin. Škola je postavená na jednom velkém ostrově v Tichém oceánu a je navržena tak, aby ji žádnej lidskej tvor nenašel ani na mapě není vyobrazená.
Střídají se tam všechna roční období jen abys věděla. Okolo ostrova jsou další menší ostrovy. Brácha říká, že jsou součástí školy. On je ve třetím ročníku. V prvním ročníku prej poznáváš svoje schopnosti a začínáš je používat. Prej je to sranda.
Na škole jsou dvě koleje. Jmenujou se Voda a Oheň. Zakladatele školy se prej nemohli dohodnout na jménu školy, tak jí žádný nedaly. Kolej Vody je v moři, ale neboj dá se tam dýchat." Gilda raději zdůraznila slovo NEBOJ, když viděla jak se Naomi tváří. A kolej Ohně je zabudovaná ve skále, ale do obou kolejí se chodí ze školy. Celkem je tam ročníku pět. A na škole se vyučuje hodně předmětů prej ti každý rok přibude jeden navíc. To mi říkal brácha." Gilda udýchaně dořekla poslední slova. ,,Máš už nějakou představu o škole?" Zeptala se jí ještě nakonec.
,,Teď už jo." Řekla Naomi a usmála se.
Naomi si ani nevšimla, že už letí půl hodiny. Celou tu dobu co letěli si čmárala do svého sešitu a dívala se z okna na krajinu.
,,Připravte se. Za pět minut budeme přistávat." Řekl nějaký muž přes celý kočár.
Oceán byl neuvěřitelný. Naomi nikdy neviděla oceán z hořejška. Krásně se třpytilo a bylo temně modré. Zrovna přeletěli pár malých ostrůvků. Pořád, ale nešel vidět hlavní ostrov. Kočár začal pomalu klesal až nakonec zlehounka přistál na kamenné dlažbě.
Mužský hlas se znovu ozval. ,,Vítejte na ostrově. První ročníky zůstanou před kočárem stát. Ostatní můžou jít do svých kolejí a připravit se na obřad."
Všichni v kabince se začali zvedat a vytahovat si svoje kufry. V uličce kočáru začalo být rušno.
,,Počkáme než se ulička trochu vyprázdní." Řekla Marika.
Všichni jí na to kývli a čekali.
Po pár minutách byl kočár konečně prázdný a mohl odletět. Všichni nováčci čekali na rozlehlém nádvoří a ostatní se rozeběhli k velikánským dveřím naproti nim.
Před nimi stála samotná škola. Tyčila se na velkém útesu a vedle ní byla špičatá skála.
,,To je ta skála jak jsem vám o ní říkala." Řekla Gilda.
Do útesu narážely vlny oceánu. Škola vypadala jako hrad. Měla dvacet dva pater a byla samá věž,
Vedle vstupních dveří byly do zdi vyryty na každé straně znaky, které Naomi velmi dobře znala. Nalevo od vstupních dveří byl znak Mirandy ze Serylonu a napravo byl znak Dalliona.
Vstupní dveře se začaly otevírat a z nich vyšel malý mužík, vousy měl až na zem a na hlavě měl pleš. Stoupl si na poslední schod před školou.
,,Jmenuji se profesor Tor a zastupuji ředitele školy. Byl jsem jmenován abych vás přivítal zde na naší škole. Vyučuji zde Světovou kouzelnickou říši a spolupráci. Nejprve vás zařadím do jednotlivých koulejí, a pak vás odvedu do společenské síně, kde vás přivítá ředitel školy."
Profesor Tor rozevřel dlouhý pergamen a začal vyvolávat jednotlivé děti.
,,Slečno Gabrielo Zalinská přistupte ke mně blíž." Z davu vystoupila dívka, kterou Naomi znala. Byla to ta, která do ní strčila ve Zlatém městě, a kterou Anfroda nesnášela i s celou její rodinou.
Profesor jí podal křišťálovou kouli. S takových to koulí se věští budoucnost, ale tahle ta ukazovala, do jaké koleje se hodíš.
Z koule se najednou stal velký červený drak, jaký měl ve znaku Dallion.
,,Gratuluji jsi v koleji Ohně." Pogratuloval ji profesor. ,,Tady máš odznak."
,,Cože já nechci mít ňákýho blbího draka ve znaku." Vyštěkla Gabriela na profesora. ,,Okamžitě chci odznak mořské panny. Chci být totiž v koleji Vody." Pokračovala. ,,To mě vůbec nezajímá, co chcete slečinko. Vezměte si tady ten odznak nebo můžete jet domů tak rychle, jak jste sem přijela." Řekl s klidem profesor.
,,Dejte ho sem." Vyštěkla Gabriela a odkráčela i se svými pěti kufry.
,,To je ale nána co." Zašeptala Gilda Naomi do ucha.
,,Gilda Strichová. "
,,A sakra teď já. Drž mi palce."
,,Chytni kouli oběma rukama." Řekl jí profesor, když přistoupila.
Z koule se vynořila mořská panna.
,,Jsi v koleji …" Nedořekl už profesor, protože Gilda začala křičet radostí.
Když si uvědomila, že se na ní každý dívá přestala a omluvila se profesorovi.
,,Koho pak to tady máme dále. No samozřejmě slečnu Povariotovou. Přistupte blíž."
Naomi začalo hrozně moc bušit srdce. Každým krokem se zrychloval tep na krku až to šlo vidět. Profesor Tor položil kouli do Naominin dlaní. V tu chvíli bylo bušení srdce úplně na maximum. Objevila se mořská panna sedící na kameni, jenže v očích jí plál oheň. Než si jí Naomi stačila pořádně prohlídnout tak zmizela. Z Naomi spadl všechen stres a nervozita. Obešla profesora a mířila si to ke vstupním dveřím. Tam na ní čekala Gilda, která jí popadla za rukáv hábitu a odtáhla jí stranou. ,,Tak co v jaký koleji seš? Nenapínej a povídej."
,,Hádej dvakrát." Zdržovala Naomi.
,,Běž tady s tím do háje. Tak nenapínej už." Řekla netrpělivá Gildy.
,,Jsem ve stejné jako ty."
,,To je úžasný že jo." Začala se radovat Gilda.
To je. Řekla si Naomi v hlavě a začala se radovat s Gildou.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí kapča?

Je supr. 80% (4)
Je pěkná. 0% (0)
Nic moc. 20% (1)
Hrozný. 0% (0)

Komentáře

1 bláňa bláňa | 3. února 2009 v 20:18 | Reagovat

líbí se mi moc amoc!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama