VI. Rande I./II.

1. března 2009 v 12:26 | Melodya |  ...Sobě nesouzeni...



Takže další kapča je tu.... moc se omlouvám, že teď toho moc nepřibývá, ale dělám na jednom projektu... takže se nezlobte.... dále se moc omlouvám za chyby, protože to sem dávám ve spěchu a nestíhám kontrolovat.... no nic... dejte se do čtení....
Arya-Melody



Unaveně jsem seděla na židli v učebně lektvarů a zasněně jsem civěla do prázdna. Byla jsem na doučování jak jinak. Profesor Křiklan přede mnou něco horoucně vysvětloval. Já ho ale vůbec neposlouchala. V myšlenkách jsem byla na famrfpálovém hřišti, kde se teď proháněl celý můj bývalý tým. Zní to divně, když říkám bývalý co? Kysele jsem se nad tou myšlenkou ušklíbla.
,,Slečno Simonsová posloucháte mě vůbec?" ozval se profesor pohoršeně. Trochu jsem sebou překvapeně trhla.
,,A… ano pane profesore. Promiňte, jen jsem se trochu zamyslela." k mému překvapení se profesor Křikla zatvářil chápavě. Není mu špatně? Blesklo mi hlavou.
,,Dobrá slečno. Dnes by to už stačilo." měla jsem co dělat, abych nedala najevo ohromnou úlevu, která mě zavalila. Posbírala jsem si svoje věci a rychle je nacpala do své tašky. Se zaúpěním jsem zjistila, že už mám popsanou další hromádku pergamenů. Tohle mě jednou zabije. Za ten týden jsem nasbírala všude podobné hromádky a to nemluvím o normálním učivu. A já se nějakým záhadným způsobem nebyla schopná učit. Prostě mi to do hlavy nelezlo, i když jsem nad tím seděla každý večer.
Dneska naštěstí byla sobota, takže jsem měla šanci se to znovu pokusit napravit. Už tak bylo postavené na hlavu, že v sobotu ráno visím na doučování.
,,Nashle pane profesore." zahučela jsem ještě. Profesor mě ale evidentně nevnímal, což mi ani v nejmenším nevadilo. Přešla jsem přes bradavické chodby, až do společenské místnosti, kde to moc nežilo.
Pár prváků sedělo u vyhaslého krbu a povídalo si. Bez povšimnutí jsem kolem nich proběhla a rychle vyběhla schody do naší ložnice. Lily se oblékala a naše další dvě spolubydlící byli zavřené v koupelně.
,,Ahoj Lily." pozdravila jsem ji. Tašku s věcmi jsem hodila na zem a padla na postel.
,,Ahoj, jak můžeš být tak klidná." zahudrovala hned.
,,A proč bych neměla být klidná?" zeptala jsem se hned, protože jsem vůbec nechápala o co jde. Lily se mezitím s obtížemi nasoukala do džínsů, přičemž málem spadla, kriticky se v nich prohlédla, a poté je zase s obtížemi sundala.
,,Jde se přece do Prasinek." řekla, jako kdyby to mělo všechno vysvětlovat.
,,No a?"
,,No a? Jak se můžeš takhle ptát? Mám přece s Potterem schůzku." rozkřikla se na mě nakvašeně. Já se klepla rukou do čela. A sakra. Prasinky. Abych řekla pravdu úplně se mi to vykouřilo z hlavy. V tomhle týdnu jsem rozhodně neměla myšlenky na nějaké Prasinky a slintajícího Pottera.
,,V kolik se máte sejít?" zeptala jsem se.
,,Kolem jedenácté ve vstupní síni." zahučela Lily přes napůl oblečený zelený svetr. Musela jsem se rozesmát. Ruce jí visely ve vzduchu a na obličeji měla rolák od svetru, takže se jí blbě mluvilo.
,,Děsně vtipný. A moc se nesměj ty jdeš s náma." Cože?
,,Cože?" zopakovala jsem hned svojí myšlenku. Nechtěla jsem rozhodně být třetí kolo u vozu.
,,No počkej Lily, já žádnýho křena dělat nechci." zaprotestovala jsem a vystartovala do sedu.
,,Jde tam i Black a Remus, a taky asi Peter," řekla Lily. ,,takže žádného křena dělat nebudeš." sladce se na mě usmála potom co se jí podařilo navléknout si na sebe ten svůj zelený svetr. Tyhle její úsměvy mě někdy vážně vytáčeli.
,,A to vás tam jako bude, sledovat, jak na sebe vy dva tokáte?"
,,My netokáme!" ohradila se hned Lily a na okamžik se zastavila ve výběru svých kalhot.
,,Tak jak to mám jinak nazvat hm?" zeptala jsem se provokativně.
,,Jdeme prostě jenom na schůzku. Zřejmě se pak od vás odpojíme." dodala ještě.
,,Fajn, takže se budu moct odpojit i já?"
,,Prostě jdeš s náma, pak se uvidí." Řekla nervně. Vypadala vážně nervózně. Došlo mi v zápětí. Zelený svetr, který si před chvílí oblékla si zase svlékla a vybírala další.
,,O bože." Zaúpěla jsem a zaklonila hlavu ke stropu. Vůbec nikam se mi nechtělo.
,,Lily běž si sednout." Vstala jsem a nekompromisně jsem se na ní podívala. Kdyby to pokračovalo dál, do jedenácti by jsme to ani za nic nestihli. Lily evidentně byla ráda, že se jí někdo ujmul, takže si bez námitek sedla na postel a se sklíčeným výrazem na mě koukala.
,,Fajn, něco ti vyberem." Rozhlédla jsem se po její posteli. Měla tam snad rozházené všechno své oblečení. A to že ho bylo opravdu požehnaně. Zahlédla jsem tmavé džínsy, šáhla jsem po nich a hodila je po Lily. Ta už se začínala nadechovat.
,,E-e… nezkoušej to. Ty by sis stejně nevybrala." Varovala jsem jí. Navíc jsem neměla náladu na nějaké dlouhé debaty. Nečekala jsem na odpověď a zase se zaměřila na postel s věcmi. Teď jsem pro změnu šáhla po bílém tričku bez potisku jen s krátkým rukávem, a také ho po ní mrštila. S mikinou či svetrem jsem se neobtěžovala. Dala jsem jí bílý kabát s černou šálkou. Pak jsem šla obléknout i sebe.
,,Vážně si myslíš, že tohle je to pravé?" ptala se mě nejmíň po desáté Lily. Zakroutila jsem očima. Právě jsme vcházeli do Vstupní síně.
,,Ano Lily. Myslím si, že je to to pravé. A navíc Jamesovi by ses líbila, i kdyby si na sobě měla pytel od brambor, tak to přestaň řešit." Už jsem to musela říct. Tohle je vážně uhozený. Lily je hodně chytrá, ale nějak nemůžu pochopit to, jak ona nemůže vidět fakt, že James je z ní prostě úplně mimo. Já vím popisuji to dost divně, ale to by viděl i slepec.
Pobertovic parta tam už byla. James Potter se svým rozcuchaným hárem. Sirius Black se svým úsměvem, při kterém většina holek málem omdlela. Remus se svým rozumným a chápavým výrazem a Peter zase se svým nechápavým výrazem.
,,Ahoj Lily. Moc ti to sluší." Nezapomněl James hned polichotit Lily, jen co jsme k nim došli. Lily se na tváři objevil drobný ruměnec. Nedala se ale vykolejit.
,,Ty taky nevypadáš k zahození." Ve skutečnosti mu to ale moc slušelo. A já si byla moc dobře vědoma toho, že to ví i Lily. James se potěšeně usmál a přehodil pozornost na mě.
,,Ahoj Simonsová."
,,Čus Pottere." Odpověděla jsem ledabyle.
,,Téda Simonsová... tobě to ale sekne." Nezapomněl se ozvat Black. Já jsem se na sebe podívala. Měla jsem na sobě černý kabát džínsy, černé kozačky a vlasy jsem měla volně rozpuštěné.
,,Ani bych neřekla. Nijak jsem se totiž nesnažila." Odpověděla jsem mu úsečně. Nechápala jsem, jak ho to může neustále bavit. Vždyť to musí být únavný věčně někoho nabalovat.
,,Mohli by jsme už jít ne?" Řekla jsem dříve než mi stačil Black odpovědět.
,,Jasně Simonsová. Hned vyrážíme." Řekl James a chytl Lily kolem pasu, která se k mému údivu nezačala ohánět čímkoli, co bylo v jejím dosahu. James se spokojeně zaculil.
S Blackam a ostatními jsme vyraziliza nimi. Připadala jsem si jako nějaký bodyguard. Neskonale jsem se těšila na to, až si budu moct chodit po Prasinkách sama. Nevědomky jsem hodila pohledem po Blackovi, který se na mě přiblble culil. Seklo mu to, to se nedalo popřít, jenže vždycky tu bylo nějaké ale.
,,Copak Simonsová, že po mě tak koukáš hm?" Zeptal se hned. Já jsem se na něj jen kysele zašklebila. On si to ale evidentně vyložil jako okouzlující úsměv. Hned ke mně přiskočil a snažil se mě chytit kolem pasu.
,,Na to zapomeň Blacku doprovod ti dělat nebudu." Odstrčila jsem ho hned. Hrdličky před námi si nás ani v nejmenším nevšímali.
,,Ale no tak, Simonsová." Nepřestával dorážet Black.
,,Víš co? Uděláme to takhle." Zastavila jsem a výhružně jsem se na něj podívala. ,,Když mě ty zbytečně nebudeš provokovat, já nebudu muset být hnusná, což bys určitě nechtěl a nezkazíme těm dvěma jejich rande. Nemyslíš, že by to takhle bylo nejlepší??"
,,Fajn." Pokrčil rameny Black. Zaskočeně jsme na něj civěla. Čekala jsem, že začne mít zase nějaké trapné připomínky a on tohle.
,,Tak co je vy tam? Jdete?" Ozvalo se před námi. To byl James, který se zastavil spolu s Lily.
,,Jo, jenom tady Simonsová měla potřebu něco říct." Řekl Black se smíchem v hlase.
,,Klídek, klídek." Vykřikl, když jsem se po něm ohnala. ,,Tak jdem ne?" Zeptal se hned nato. Já jsem jen přikývla a vyrazila jsem. K mému údivu Black ani neceknul necelých pět minu. Poté to už evidentně nevydržel.
,,Co kluci Simonsová?" Navázal najednou řeč.
,,Nic moc. Samí blbci." Pronesla jsem a už jsem čekala, že to hned obrátí pro svůj prospěch.
,,Musíš si umět vybírat. Koukni třeba támhle na tvojí kámošku Evansovou." Řekl a hodil hlavou směrem k tokajícímu párečku před námi. ,,Ta si to zařídila dobře." Vědoucně se na mě podíval. Já jsem pobaveně zasmála.
,,Bože Blacku. Ty vyspíváš."
,,To víš." Pokrčil rameny namachrovaně.
,,Řekla jsem, že vyspíšváš. Ne že si vyspěl." Uvedla jsem to hned na pravou míru. Vážně jsem byla překvapená. Black neměl žádné blbé keci či trapné nabídky na ,,něco" s ním. Normálně jsem si s ním povídala, což mi přišlo absolutně nemožné. Za chvíli jsme už dorazili do Prasinek.
,,Tak kam máme namířeno mládeži?" Pronesl Black směrem k Jamesovi a Lily.
,,Do Medového ráje." Ozvalo se za mnou. Udiveně jsem se otočila. Stál tam Peter a tvářil se děsně natěšeně.
,,Jdem ke Třem košťatům. Pak se uvidí." Řekl James a ani nevzal na vědomí, že se Peter nějakým způsobem ozval. Když jsem se na něj pak otočila zklamaně hleděl k zemi.
,,Proč jste na něj tak protivný?" Zeptala jsem se Blacka, když jsme byli už usazení u jednoho stolu. Věděla jsem, že Peter někdy není zrovna milý, ale tohle mě docela překvapilo, vžyť to byl jejich kámoš! Black se na mě zamyšleně podíval. Pak se uchechtl.
,,Víš, že ani nevím? Prostě to tak vždycky bylo. Ale neboj, stejně do Medovýho ráje půjdem." Odpověděl mi na otázku. Peterovým problémem jsem se brzy stejně přestala trápit a radši jsem si užívala chuť máslového ležáku. To byla jedna z věcí, která se mi na kouzelnickým světě líbila. Máslový ležák. Nejlepší pití, jaké jsem kdy měla. I když cola mi docela chyběla. Občas jsem měla chuť si zajít do nějakého mudlovského obchodu a koupit si jí.
,,No nic mládeži. My se půjdem projít." Ozval se najednou James, když už jsem měla nejmíň pátou skleničku. Black měl taky nejmíň pátou. Akorát, že to byla spíše ohnivá whisky. Trochu se mu leskly oči, ale jinak to na něj evidentně nepůsobilo. Zřejmě byl zvyklý.
,,Už?" Ozval se Black. Já mrkla očkem po Lily, která se tvářila nanejvíš nervózně. Povzbudivě jsem se na ní pousmála. Bylo vidět, že to opravdu potřebovala.
,,Kde se sejdeme?" Zeptal se znovu Black.
,,Asi za dvě hodiny v Medovým ráji ne?" Nadhodil James.
,,Jo, tam dvě hodiny nejspíš budem." Usmál se kysele Black a přitom zabloudil pohledem na Petera, který seděl rozvalený přes dvě židle.
,,Tak zatím čus."
,,Ahoj." Odpověděla jsem jim a pozdravili je i ostatní.
,,Co budeme dělat my?"
,,My? Vážně myslíš, že půjdu s váma Blacku?" Nevěřícně jsem se na něj podívala.
,,A s kým by si jinak šla?"
,,Sama." Odpověděla jsem bez rozmýšlení.
,,Simonsová nech toho. Jsme v Prasinkách, tak se přece nesnaž zase vyvolat hádku." Šokovaně jsem zalapala po dechu.
,,Že já se snažím vyvolat hádku? To má být vtip?"
,,Dobře, dobře. Necháme toho. Půjdem se podívat do toho Medovýho ráje, a pak se uvidí jo?" Odpověděl hned Black a očividně se snažil, aby to vyznělo co nejsmířlivěji.
,,Fajn." Když teď Lily byla pryč, aspoň jsem nemusela poslouchat Potterovo tlachání. Navíc tu byl Remus, s kterým se dalo docela dobře povídat. Byl z party Pobertů asi ten nejnormálnější. Začali jsme se zvedat ze židlí. Black musel maličko popostrčit Petera, který evidentně tak trochu zaspal.
,,Červíčku sakra prober se!" Zasyčel na něj vztekle když se pořád neměl k probuzení. Tentokrát sebou neuvěřitelně trhl a postavil se. Dělalo mu to jisté potíže s jeho objemným břichem, nakonec se s toho ale přece jenom dostal.
Vyšli jsme z hostince a namířili si to k Medovému ráji. Trošku jsem navázala řeč s Remusem, který do té doby moc nemluvil. Jakmile jsme navázala na něco ze školy okamžitě se toho chytl.
V Medovém ráji bylo přecpáno. Ani jsem nemohla uvěřit tomu, že se tam tolik lidí vejde. Peter se s očividnou radostí a nadšením vrhl k regálům čokolády a dalších věcí. Já jsem se šla také na něco podívat. Pokud jsem neměla deně dávku nějakého cukru byla jsem nervózní. Takkový zvyk ještě z doby, kdy jsem žila v mudlovském světě. Rozhodně jsem si toho ale nenakoupila tolik, jako Peter. Ten mě z přehledem překonal. Já jsem vzala něco pro sebe a pro Lily, kterou jsem tuhle malou závislost naučila.
,,Červíčku neříkal si tak náhodou, že nemáš moc peněz?" Ozval se otráveně Black, když jsme stáli u kasy frontu a Peter měl v náručí nespočet sladnkostí. Dokonce tam byli věci, které jsem ještě ani jedno neochutnala. Peter dělal, jako že Blacka neslyší a dál se věnoval slastnému pohledu na své cukrovinky. Black jen obrátil oči v sloup a už to nijak neřešil. Ve frontě jsem byla za Červíčkem, ale Black a Remus stáli až za mnou. Peter se neodváží na ně nečekat, takže když jsem vylezla z přecpaného Medového ráje hned jsem brala roha. Šla jsem co nejdál od středu Prasinek, kde bylo hodně rušno a sedla jsem si na jejich okraji na lavičku pod jedním starým stromem. Lavička vypadala, že se za každých pár vteřin rozpadne, ale stále držela.
Úlevně jsem na ní dosedla a užívala jsem si samoty. Konečně bez Pobertů. Musela jsem uznat, že Black zas tak hrozný přece jen není, ale stejně. Remus moc nemluví, a když už tak jen o škole a předmětech. A Black te si dáva pozor na to, aby neztratil svojí image. Začínala jsem o něm uvažovat. Opravdu nebyl takový, jak se dělá hned na první pohled. Dá se s ním i docela dobře mluvit, ale jen tehdy pokud nechce udělat dojem. Z přemýšlení mě vytrhl něčí hlas.
,,Slyšel jsem, že tě vyhodili z famfrpálového družsta?" Otočila jsem se a docela překvapeně jsem hleděla na osobu, která za mnou stála. Vůbec jsem si ho nevšimla. Byl to Regulus Black.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Teresie Teresie | E-mail | Web | 9. března 2009 v 22:28 | Reagovat

Wow!!!!!! To bylo úžasný!!!! A zase jsi mě nahlodala, tím posledním odstavcem, tažke už se nemůžu dočkat pokráčka!!!!! Moc se ti omlouvám, že jsem minulou kapču nestihla, ale nějak nemám čas xD (originální toť omluva) xD. No jsem zvědavá jak to bude s obouma Blackama :o))) Jen jestli se tam nepřimíchá ještě někdo další xD No nic musím končit, těším se na pokráčko ;o) Zatím pa ;o)

Terinka

2 bláňa bláňa | 19. března 2009 v 16:32 | Reagovat

Hm tak to je dobrý, co tam chce???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama