VI. Rande II./II.

13. dubna 2009 v 11:44 | Arya-Melody |  ...Sobě nesouzeni...

Máme tu druhou půlku... nic dloíuhého teda aspoň myslím, ale budu se snažit co nejdříve zase něco napsat... tak se dejte do čtení....
Arya-Melody

Chvíli jsem na něj koukala beze slova, až jsem ze sebe konečně něco dostala.
,,Jo, to si slyšel dobře." Odpověděla jsem napůl ještě mimo. Copak tuhle zprávu vědí už všichni? Ptala jsem se sama sebe. Bylo to pokořující, že mám vyhazov z družstva kvůli doučování. Proběhlo mi hlavou, že jestli se zmijozeláci dozvěděli, že je to právě kvůli doučování, tak musím být u nich ve společence docela časté téma. A neřekla bych, že by o mě mluvili zrovna dobře.
,,Jak ses to dozvěděl?" Zeptala jsem se hned na to. Regulus jen pokrčil rameny a rozešel se směrem ke mě.
,,Slyšel jsem, jak kapitán vašeho týmu přemlouvá McGonagallovou. Můžu si přisednout?" Zeptal se, když už stál u mě. Musím říct, že mě trochu zarazilo, že Black se ptá, jestli si může přisednout.
,,Když to ta lavička vydrží, tak proč ne?" Odpověděla jsem mu na to trochu s překvapeným tónem v hlase. Trochu jsem se odsunula a udělala mu místo. Nechtěla jsem být na něj nalepená to se ví.
Regulus si vytáhl ruce z kapes a posadil se na lavičku. Vážně to byl pěkný kluk. Všichni vždycky říkali, že Sirius Black je hezčí, ale když jsem tak koukala na Reguluse. Nevím, ale vyzařovala z něj jakási aura. Když jsem tak nad tím uvažovala přistihla jsem se, že na něj neomaleně civím. Hned jsem se koukla někam jinam, než zjistil, že na něj koukám jak na poslední výstřelek módy za výlohou.
,,Co tady vlastně děláš?" Navázala jsem řeč, protože už to začínalo váznout. A upřímně nesnáším, když nastává trapné ticho při rozhovoru. Dostávám se pak do divného stavu, při kterém začínám plácat úplné nesmysli.
,,Šel jsem se projít." Jako vždy se neobtěžoval s dalším vysvětlením.
,,Šel ses oddálit od své zmijozelské partičky?" Zeptala jsem se ho, protože mě začínalo štvát, že nikdy neřekne úplnou pravdu. Regulus se tomu ušklíbl a divně se na mě zadíval.
,,Dá se to tak říct. A co tady děláš ty?" Oplatil mi to hned.
,,Trochu podobná situace jako u tebe, akorát s nebelvírskou partičkou."
,,Myslíš Poberti?" Zeptal se a mě přišlo, že mu hlas nepřirozeně zhořkl. V obličeji ale nic nedal najevo.
,,Ano. Přesně tu." Dál jsem to nerozváděla, protože Regulus se evidentně nerad bavil o svém bratrovi. Koneckonců to bylo známé. I pro mě, holku z mudlovského světa. Krvezrádce Sirius Black.
,,Co si vlastně tenkrát provedl, když si mě narval do přístěnku na košťata?" Zeptala jsem se ho. Zase ty chvíle ticha. Hrozné. Regulus se zasmál, ale ne nijak vesele.
,,Nic zajímavého. Prostě nemůžou snést, že Lucius nade mnou drží ochranou ruku." Zase žádné další vysvětlování.
,,Myslíš Malfoye?" Ujišťovala jsem se.
,,Ano."
,,Ten vám tam všem velí co?" Regulus po mě hodil pohledem a nakvašeně řekl.
,,Mě nevelí!" Zaraženě jsem se na něj podívala.
,,Tak promiň." Řekla jsem potichu, ale ne nijak provinile, protože mi ta otázka vážně nepřišla urážlivá. Dávno jsem se ale naučila nesnažit se pochopit některé pohnutky kouzelníků. Radši jsem přesunula pohled na nejbližší domek kousek od nás. Začalo se táhnout dlouhé nepříjemné ticho. Kradmo jsem hodila očkem po Regulusovi. Koukal opačným směrem a vypadal, že nad něčím horoucně přemýšlí. Ten kluk byl vážně zvláštní. Pak ze sebe pomalu dostal.
,,Ehm, nechceš jít ke Třem košťatům?" Chvíli jsem čekala, jestli se mi to opravdu nezdálo. Šokovaně jsem na něj zírala.
,,Tak jo." Trochu jsem se usmála. Rychle jsem se zvedla z lavičky a rozpačitě jsme vyrazili ke svému cíli. Chtěla jsem se zeptat, jestli když tam potkáme jeho partičku nebudou problémy, ale vzhledem k tomu, že před chvílí mě málem propálil pohledem při jedné zmínce o velení, tak jsem raději nic neříkala.
U Tří košťat jsme si vybrali stůl v zapadlejší části hostince. Spíše jsem ho vybrala já, protože jsem šla první.
,,Vždycky sedíš takhle vzadu?" Zeptal se Regulus, když jsem si sundávali já kabát a Regulus svojí černou bundu. Byla jsem docela ráda, že konečně něco řekl.
,,Nemám ráda, když na mě někdo zírá." Objasnila jsem to, ale radši jsem se na něj nedívala. Oba jsme se posadili na staré židle. Za chvíli nám madam Rosmerta donesla máslový ležák, který jsme si obědnali při příchodu u baru.
,,Ehm," odkašlal si Regulus a já na něj rozpačitě koukala, i když jsem se snažila to nedát najevo. Dívala jsem se totiž okolo, jestli tu opravdu není nějaký člen Zmijozelu, ale nebyl. Ulevilo se mi. Už jsem byla trochu klidnější. Ne že bych se jich bála to rozhodně ne, ale nechtěla jsem problémy. ,,Proč tě vlastně vyhodili z famfrpálového mužstva?"
,,Ty to nevíš?" Zeptala jsem se překvapeně. ,,Já myslela, že to je tam u vás hlavním tématem." Tak já tu básním o tom, že se mi všichni určitě posmívají a oni to vlastně potom ani nevědí. Překvapení ale brzy odeznělo, protože mi to zase připomnělo fakt, že už nehraju famrfpál, což mi náladu vůbec nezlepšilo. Potichu jsem zabručela.
,,Asi víš, že jsem tady nebyla od prvního ročníku ne?"
,,Ano to vím, ale téměř nikdo neví, proč vlastně." Odpověděl mi a záhadně se na mě zadíval.
,,Prostě jsem promeškala roky výuky a teď se to musím doučovat a McGonagallová se domnívá, že bych to nezvládala." Řekla jsem hořce a neubránila jsem se zvýšením hlasu. Položila jsem na stůl láhev s ležákem - no položila spíše to trochu třísklo.
,,Asi tě to štve co?" Zeptal se mě opatrně. Radši jsem se na něj ani nepodívala, protože i tak jsem cítila, jak mě propaluje pohledem, ale aspoň že ne zlým.
,,Jo, to teda štve." Zabručela jsem zase. ,,Vlastně ani nevím, proč ti to tady vykládám." Usmála jsem se trpce. Regulus se také zasmál a k mému velkému překvapení docela mile. Nic ale neříkal. Připadal jsem si docela blbě, když jsem mu tady řekla mé ,,trápení". Nerada jsem někomu o sobě vykládala. Jediný s kým jsem otevřeně mluvila byla Lily.
,,Ty hraješ taky famrfpál viď?" Zeptala jsem se ho radši.
,,Ano hraju. Jsem chytač."
,,Ooo. Potterův konkurent." Zasmála jsem se a snažila se nemyslet na to moje ,,trápení". Regulus pokrčil rameny.
,,Potter je dobrý chytač." Řekl bez okolků. Já jsem na něj zaraženě zůstala civět.
,,Cože?" Vysoukala jsem ze sebe i když to znelo dost neomaleně.
,,No jo je. To je snad jasný." Potvrdil to a evidentně nechápal moje překvapení. Dál už se naštěstí rozhovor rozvinul bez problémů a já nemusela bloumat nad tématy, protože to za chvíli šlo úplně samo. S Regulusem se opravdu dobře povídalo. Nesměli jste ale narážet na jakékoli choulostivé téma. Například jako nadvláda Malfoye, jeho vztach se Siriusem a další věci. Vlastně jsem moc nemluvili o nás, ale spíše o životě ostatních spolužáků. Zjistila jsem, že si všímá podobných věcí jako já. Docela jsme se nasmáli.
,,Jo toho jsem si všimla. S Lily jsme se smáli ještě dobrých pět minut potom." Bavili jsme se zrovna o tom, jak se jednomu klukovi ze Zmijozelu podařilo namíchat jakýsi odvar, který na něj k jeho smůle vyprskl a jemu narostli dlouhé vousy a vlasy. Vypadal docela impozantně a jelikož Regulus je ve Zmijozelu, ve společenské místnosti to viděl také.
,,Nemohl to pak sundat. Nakonec jsem se slitoval a pomohl mu." Zasmál se Regulus. Chvíli jsme na sebe koukali, až jsem se nervózně ošila a radši jsem se koukla někam jinam.
,,Stejně nevím, proč se tady my dva bavíme. Vždyť by jsme se měli teoreticky nesnášet." Otočila jsem se k němu a zamyšleně jsem nad tím kroutila hlavou.
,,Vlastně také nevím." Odpověděl a pohledem se zaměřil na láhev, kterou držel v ruce. ,,Asi to byl osud." Řekl pak ještě potichu. Zvedl hlavu a oči zabodl do těch mých. Až teď jsem si pořádně všimla, že je má temně hnědé. Dokonce vypadali jako úplně černé. Nechtěla jsem to přiznat, ale utápěla jsem se v nich. Dokázala bych do nich hledět hodiny a ani v nejmenším by mi to nevadilo. Energicky se mu třpytily a vyzařoval z nich neuvěřitelný charakter.
,,Neměli bychom už jít na hrad?" Řekla jsem pak, protože už jsem nevydržela se dívat do těch jeho očí.
,,Tak jdeme." Zvedl se ze židle a začal se oblékat. Já jsem se nasoukala do svého černého kábátku a vyšli jsme z hostince. Rozešli jsme se směrem od Prasinek.
,,Ty jsi vážně záhadou víš to?" Řekl zničeho nic a já jsem se tomu zasmála.
,,Proč? Já si moc záhadná nepřipadám."
,,Proč? Už jsem to přeci říkal. Vždyť vlastně nikdo neví, proč si přišla až ve čtvrtém ročníku." Odpověděl a já jsem se dívala vpřed. Nechtěla jsem mu nic říkat. Pořád mi v hlavě blikal varovný signál, že ho znám chvíli. Vůbec nevím co za tímhle ,,náhodným" seznámením je. Regulus to zřejmě vycítil, protože se už nevyptávala a já mu za to byla vděčná.
,,Kdy se zase uvidíme?" Optal se, když jsme už vyšli z Prasinek.
,,Možná až budeš opět utíkat před bandou zmijozelských goril." Napadlo mě a hned jsem to bez rozmýšlení řekla. Regulus se zasmál, ale nijak to nerozváděl.
,,Ne vážně. Porušování těhle pravidel mezi Zmijozelem a Nebelvírem mě baví. Měli by jsme to zopakovat." nenechal se zvyklat. Chvíli jsem mlčela, protože řekněme si to upřímně. Já nezajímavá holka a takový zajímavý kluk? To je trochu postavené na hlavu. Byla jsem ale ráda.
,,A jak by sis to představoval?" zeptala jsem se tedy.
,,Ve středu u sochy té čarodejnice ve čtvrtém patře ne?" Chvíli jsem mlčela a uvažovala o odpovědi.
,,Řekni mi, byla to opravdu náhoda, že si byl v Prasinkách zrovna tam, kde jsem byla já?" Neustále mi to vrtalo hlavou. Vážně mi to přišlo divné. Možná jsem moc podezřívavá, ale od té doby, co jsem přišla jednou domů a celý můj domov byl v troskách i s jejich obyvateli, jsem taková prostě byla a nehodlala jsem to měnit. Myslím, že jsem měla docela dost dobré důvody, nebýt hned tak důvěřivá.
,,Proč myslíš, že by nebyla?" zvážněl Regulus a ty jeho temné oči se zůžili. Stejně ale stále vypadal neodolatelně. Byl mladší to je fakt, ale přišlo mi, že je poněkud vyspělejší, než jeho vrstevníci. Teda docela dost vyspělejší. Spíše vypadal, jako Siriusovo dvojče, které má trochu odlišné rysy, a také - díky bohu - jiné chování. I když teď zrovna se mi to moc nezamlouvalo. Propaloval mě pohledem z výšky, - a to jsem byla docela veliká - ale já se stejně do jeho očí nepřestala dívat. Nechtěla jsem, aby si myslel, že se nechám hned tak odradit. Občas jsem se přitom pohledu ztrácela a zapomínala, proč na sebe vlastně koukáme, ale hned jsem se zase vzpamatovala.
,,Dávám si pozor," odpověděla jsem pevným hlasem, ale nepřipada jsem si zas až tak jistá. Chvíli na mě zkoumavě koukal se svraštěným obočím, až konečně promluvil. Zřejmě slyšel mé úpěnlivé duševní volání. Začínalo mi být trapně.
,,Byl jsem tam už před tebou a když jsem viděl, že někdo jde raději jsem se schoval. Byla jsi to ty, tak jsem usoudil, že není potřeba se dál schovávat," odpověděl chladně.
,,Fajn." Vůbec jsem nevěděla, co mám dál dělat. Najednou vypadal Regulus úplně jinak, než když jsme si normálně povídali. Byl jinný a počítala jsem s tím, že chvíli bude trvat, než se zase vrátí do normálu. Teda podle toho, co jse vlastně normál. Šli jsme tedy mlčky dál a já tak nějak tušila, že Regulus mluvit nezačne. Chtěla jsem začít já, ale když jsem se zrovna nadechovala k tomu, že teda nějakou tu blbost řeknu, tak mě přerušil někdo jinný a musím říct, že když jsem se otočila směrem kterým šel slyšet ten hlas, nebyla jsem zrovna nadšená...



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu???:o)

KLIK!!!:o)

Komentáře

1 EILEENhp EILEENhp | 11. května 2009 v 20:35 | Reagovat

už som tu síce dlho nebola ale môžem povedať len jedno - moja chyba!......táto poviedka je super a môžem len dúfať že čoskoro pribudne dalšia kapitola .... :D:D:D

2 Arya-Melody Arya-Melody | Web | 15. května 2009 v 20:33 | Reagovat

[1]: Moc díky že si se sem jukla...:D i za to hodnocení...:D

3 Teresie Teresie | E-mail | Web | 18. května 2009 v 19:30 | Reagovat

No...ten konec mi přišel trošku zmatený, ale jinak se mi kaptolka moc líbila :o)). Těším se na další kapču :o))
Terinka

4 LaFille LaFille | Web | 19. května 2009 v 19:02 | Reagovat

zajímavý, ty poslední 4 kapči...jsem zvědavá, jak budeš pokračovat...

5 Sawarin Sawarin | Web | 15. června 2009 v 22:03 | Reagovat

skvělá kapča.. Skvělá povídka. Doufám, že bude brzo pokračování..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama